Rozcestník
Profile for Postopach Profile for Horsky Vudce Profile for konankr Profile for Šmudlí
Náhodné fotky
033_Jökulsárlón a jeho barevné kry 051_Krása léta na horách na Islandu 021 028

Vše začíná keškou „Krkonoše crossing“ (GC1VVN). Již dlouho na ni koukám a říkám si, že je to moc dobrý nápad. Krkonoše mám moc rád, část jich znám a tak si říkám, proč tuto kešku neulovit. Přemýšlím, jestli by šel někdo semnou a rovnou mě pár přátel napadá. Začínám je postupně oslovovat a tak je nás ve finále rovných 7 a k tomu 2 psi.


Pátek 17. 6. 2011

Náš „crossing“ začíná již v pátek, v 10:00, na autobusovém nádraží Praha Černý Most, kde se všichni scházíme. Naneštěstí při příchodu zjišťujeme, že autobus je již plně obsazen, jen se čeká na opozdilce s místenkami (to jsme my). Troška adrenalinu na začátku, ale vše klaplo, dokonce i to, že s sebou máme dva psy, kteří údajně v jednom autobusu jet spolu nemůžou. Vyrážíme.

Po cestě dávám všem členům k přečtení náš itinerář cesty a připracuji je na nejhorší, další čas jízdy zabíjíme spánkem. Asi po 2 hodinách jsme v Harrachově. Vystupujeme a míříme rovnou k našemu ubytování, které je naproti sklárnám, asi tak 150m od zastávky autobusu. Ubytování úspěšně nacházíme, i když ze začátku váháme, jestli je to to, co hledáme. Venku je jeden pán, který vyměřuje plot, nikde žádná cedule s číslem popisným, ani nápis jména penzionu, nic. Tak se ptáme. Pán nám vysvětluje, že je penzion v rekonstrukci a že jsme na správném místě. Ubytováváme se v přízemí, dle mého názoru je to barák po rodičích a postupně se mění v ubytovací zařízení. Dělíme se na 2 poloviny, jedna bydlí zřejmě v bývalé ložnici, druhá v obýváku. Nikomu z nás toto nevadí, jedná se jen o jednu noc a je hlavně za příznivou cenu. Po vybalení se vydáváme na obhlídku Harrachova.

První naše cesta vede přímo k jedné restauraci. Poznávací znamení: mašina, pražce, koleje a závory. Úspěšně nacházíme a sedáme si spořádaně do svých kupé. Dáváme si oběd, pivo a u mašiny blbneme a fotíme se.

Po obědě je v plánu výlet na Čertovu horu, neboli „Čerťák“. Je krásně, teplo, slunečno a postupně nasedáme na sedačkovou lanovku a míříme na samotný vrchol. Jak už zřejmě pozorný čtenář tuší, cíl na Čerťáku je WIGO hra „Hrátky s čertem na Čerťáku“. Protože máme s Šmudlí odlišné názory hned z počátku hry, opět se dělíme na dva tábory: na ty co jdou semnou a na ty, co jsou proti mně. Ze začátku to vypadalo, že jdou všichni se Šmudlí, ale pak se některým zželelo a nenechali mě jít samotného. Běháme po Čerťáku o 106 a když se mé skupině na chvíli zbylá polovina ztratí z dohledu a doslechu, tuším, že mají již ulovena. Zhruba po 20minutách je potkáváme, jak mají úsměv na tváři a tvrdí, že zatím nic nenašli. Nikdo z mé skupiny jim to samozřejmě nevěří. Za dalších dvacet minut nacházíme kešku i my a samozřejmě se stalo neočekávaně to očekávané. Před námi je zalogovaná druhá polovina naší výpravy! Zpětně, když si prohlížím fotky, zjišťuji, jaké ke všemu dělali u finální kešky kravinky, aby si ještě více udělali ze mě srandu. Po ulovení další kešky na Čerťáku se již vydáváme dolu, do Harrachova. Cestou lovíme kešky na a okolo skokanských můstků, poté v Harrachově u Mumlavy.

Po cestě zpět k našemu ubytování se zastavujeme na večeři v místní pizzerii. Nenáročný den zakončujeme briefingem zítřejšího dne a poté odlovem jedné velmi pěkné kešky s názvem „perníková chaloupka“.

Někteří členové výpravy se cestou bojí, protože my jdeme skutečně po světýlkách… Na hlavě máme všichni čelovky a na stromech jsou odrazky, které krásně vykreslují cestu, bylo to opravdu jak z pohádky. Po návratu uleháme do postele a tím končí dnešní den.


Sobota 18. 6. 2011

V noci se budím a slyším, jak venku hustě prší, doufám, že takhle nebude pršet přes den…
Ráno vstáváme v 7:00. Dáváme si vydatnou a výbornou snídani, kterou nám pan domácí připravil. Naštěstí se počasí během noci umoudřilo, a když v 8:00 vyrážíme, je zataženo, ale neprší. Cílem dnešní cesty je Luční bouda, kde máme zamluvené ubytování. To je z Harrachova +-25km a tak už ze začátku nasazujeme poměrně solidní a svižné tempo. Před mumlavskými vodopády začínáme sundávat první vrstvy oblečení a lovíme první kešky, které jsou po cestě. Pokračujeme dále po asfaltce směrem ke Krakonošově snídani a počasí se začíná měnit. Padá mlha a lehce mží. Teď nás čeká kus do kopce, který osobně nemám vůbec rád a na kopci Vosecká bouda. Míjíme Voseckou boudu a pokračujeme dál, směrem do Polska. Na hřebenu už pěkně fouká vítr, ale nejsme vůbec sami, cestou potkáváme dost dalších turistů, které stejně jako nás počasí neodradilo.

Asi kolem 11hod. se dostáváme k pramenu Labe a Labské boudě. Počasí nám stále nepřeje, lehce prší, je mlha a chladno. To nám ale nebrání udělat vítězné foto okolo pramenu Labe. Na Labské boudě si dáváme oběd. K mému překvapení se dozvídám, že Labská bouda opět funguje jako ubytovací zařízení. Celou dobu jsem myslel, že je zde otevřena jen restaurace a že spíše než o otevření se mluví o demolici tohoto zařízení.

Po obědě vyrážíme dál, směrem na Mužské a Dívčí kameny. Cestou míjíme studánku, kde pro nás kačery je „připravena“ další keška. Tady už Šmudlí nevydržela, a musela vzít Lumpíčka (pan pes) k sobě pod bundu, protože foukal silný vítr a do toho pršelo. Cesta vede po velkých balvanech, trochu to dělá dojem turistické dálnice, ale s ohledem na počasí, potkáváme velmi málo lidí. Pravidelně se zastavujeme u dalších zajímavých míst, kde se fotíme a příležitostně lovíme.

Po několika kilometrech míjíme Petrovy boudy. S Honzou debatujeme, jaká je škoda tohoto objektu a postupně vymýšlíme plán na jeho rekonstrukci. Zní to až neuvěřitelně, ale shodujeme se téměř ve všem, vše máme vymyšlené, jen nám chybí kapitál… (a ještě jedna věc, objekt nedávno bohužel shořel, s ním i naše plány…).

Na Špindlerově boudě se zastavujeme a občerstvujeme. Čeká nás posledních pár kilometru přes ledovcová jezera Wielki Staw a Maly Staw, na která koukáme z výšky a obdivujeme. Honza už delší dobu bojuje s patou a puchýři, co má na noze, tak jde pomalu a ke všemu začíná pršet a stále fouká silný vítr. Dělíme se tedy na 2 party. Honza se snaží jít, jak nejrychleji může, ale stejně nám první polovina po několika minutách mizí z dohledu.

K Luční boudě se dostáváme kolem 18hod. řádně zmoženi a někteří, kteří nemají nepromokavé bundy, i mokří. Na Luční boudě se ubytováváme, večeříme a připravujeme se na další den. Verča léčí Honzovi puchýře na patě a kolem 21hod. už jsme všichni na pokojích.


Neděle 19. 6. 2011

Budíček je v 8hod, následován snídaní a balením věcí. Po 9hod, vyrážíme. Venku nás ale čeká celkem nemilé překvapení. Fouká, je zima, lehce prší/sněží. Teploměr ukazuje 3°C, což jsem považoval v červnu za nemožné. S tím ale nic nenaděláme, vydáváme se dál, k našemu cíli: Malé Úpě.

Jdeme po dřevěných chodníčcích a obdivujeme krajinu, sem tam na nás vykoukne nejvyšší hora ČR – Sněžka a zase se schová v mlze. Pod Sněžkou se rozhodujeme mezi cestou „českou“ (horší, ale kratší), nebo cestou „polskou“ (delší, ale příjemnější). Rozhodnutí bylo jasné, jdeme po té české. Tento výstup si budu snad navždy pamatovat. Do kopce se jde pomalu a těžko, potkáváme ostatní turisty, někteří jsou vybaveni na počasí, jiní mají tričko s krátkým rukávem. Jak se dostáváme postupně do vyšší nadmořské výšky, mění se poměr déšť/sníh ve prospěch sněhu a kapky deště se mění na kroupy! To jsem fakt nečekal. Hezké počasí jsem zavrhnul už ráno, ale teploty kolem 0°C a kroupy jsem neměl ani v tom nejhorším scénáři pro tuto výpravu. Na tomto místě musím pogratulovat Zuzce, která překonala sama sebe a s velkým sebezapřením všechny tyto nástrahy počasí a terénních nerovností překonala, za což jsme se na samotném vrcholu odměnili čajem, svařákem, grogem. Pravda je, že semnou moc nemluvila a cestou jsem určitě dostal takových přezdívek, že bych se asi nestačil divit. V restauraci na Sněžce byl dokonce samotný Krakonoš, snad jen vadou na kráse bylo to, že byl z Polska.

Po krátkém „zotavení“ se všichni dostáváme do správné nálady a pokračujeme v naší cestě. Ještě stíháme pár fotografií na vrcholu a pak se vydáváme dál směrem po červené. Postupně se počasí umoudřuje a dokonce nám začíná svítit i sluníčko. S rostoucím slunečním světlem se zlepšuje nálada a dokonce už Zuzka semnou mluví!

Cesta nám rychle utekla a z této části mám jen jeden poznatek. Vzhledem k tomu, že se jde celou dobu po polské straně, tak musím přiznat, že KČT má u mě velké +, polská strana není tak „promakaná“, jako ta naše. Kameny jsou na cestě nesrovnané a také značení zaostává. Úspěšně se ale dostáváme do Horní Malé Úpy. Lovíme předposlední stage kešky „Krkonoše crossing“ a začíná hustě pršet, spíš lejt jako z konve. Je čas oběda a proto se rozhodujeme pro malou pauzu v místní restauraci. Bohužel se z malé pauzy stala pauza větší, nikomu, až na výjimky, se již dále nechtělo a taky nám začalo pomalu docházet, že bychom to pěšky do Velké Úpy na autobus stihnout nemuseli. Rozhodujeme se pozměnit plán naší výpravy a po obědě se vydáváme do Velké Úpy autobusem. Cestu jsme si díky tomu zkrátili asi o 10km, někteří z toho mají radost, někteří mi to vyčítají ještě dnes. Díky tomu, že jsme si takto pomohli, jsme si nemohli odlovit poslední stage kešky „Krkonoše crossing“ a tak vlastně celá tato akce ztratila svůj cíl.

Cesta domů už proběhla v naprostém poklidu, někteří podřimovali, jiní debatovali a další chválili, nebo nadávali, jak bylo vše vymyšlené. Jedno je ale jisté, kešku si ujít jen tak nenecháme, takže to vypadá na zvláštní odlov letos v létě v rámci připravované akce „Krkonoše crossing 2012“.

Horský Vůdce

Horský Vůdce

Michal, alias Horský Vůdce, se narodil 11.2.1986 v Praze Podolí. I když se narodil v Praze, nikdy zde nebydlel a pochází z Českého Brodu. V Českém Brodě chodil na základní školu, navštěvoval sólový zpěv, sborový zpěv, hudební nauku, hodiny flétny a ze sportu nohejbal. Při odchodu na střední školu do Prahy musely jít zájmy stranou kvůli dojíždění. Vzhledem k tomu, že se hodně zajímá o techniku, studoval Střední průmyslovou školu sdělovací techniky v Panské. Po maturitě Michal studoval dále v Praze na ČVUT FEL obor sdělovací technika, aby po 4 letech promoval jako bakalář. Další etapa pokračovala na ČVUT FEL, obor biomedicínské inženýrství, které bylo zakončeno promocí s titulem Ing. V dnešní době se Michal věnuje jinému oboru než vystudoval, a to je finančnictví a management. Ve volném čase rád tráví čas "mimo civilizaci" - v přírodě s přáteli. Zároveň mu nejsou cizí sporty a auta + motorky.

More Posts

Follow Me:
Facebook

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *