Rozcestník
Profile for Postopach Profile for Horsky Vudce Profile for konankr Profile for Šmudlí
Náhodné fotky
WP_20140615_005a CIMG3888a Kaplička 015_Strokkur z dálky

Na tuto kešku mám už zálusk dlouho a to nejen díky vyprávění kolegy z práce, že je to fakt dobrodružný a trochu i nebezpečný, když fouká silný vítr. Ropakuv sen III aneb nuclear rock je prostě keška, která stojí za to. Dnes 24.2.2012 se udělalo krásně tak konečně po roce jsem se odvážil.

Lov nastal hned po práci. Odbočka z cesty k autobusové zastávce a jde se. Krátká pěšinka je zakončena pěšinkami ve srázu. „Už vím proč má keška terén 4“. Po chvíli váhání, jestli se ta říčka dole dá přejít, jsem se vydal dolů. Po listí to pěkně klouže, tak se párkrát vidím dole rychleji než bych chtěl. Jsem u zamrzlé říčky a hledám podél ní vhodné místo na přechod. Vidím padlí strom (možná schválně umístěný takto). Ale raději to vezmu říčkou, mám přece dobré boty, které mi v Beskydech pěkně zrasily nohy. Strom není zrovna široký a já s mojí rovnováhou bych dopad mokře. Pak zase srázem směrem vzhůru. Nahoru to jde líp, jen je tu padlí strom vedle stromu, tak docela kličkuji.

Jsem u krásné skály na místě, kde je skoro rovná stěna. GPS mě ale říká: „Je to tam nahoře!“. Nevím, proč mě ta GPS tak trápí. Popojdu kousek dál a vidím hodně krkolomnou cestičku ve skále. „To dám.“ GPS mizí v kapse, ať se jí nic nestane, natáhnu si kalhoty, utáhnu pořádně opasek a ještě si v duchu řeknu: „Možná bych měl napsat Zuzce, kde jsem, ať vědí, kde hledat mrtvolu, obzvlášť když vidím nad sebou majestátně lítat Káně, která furt řve.“ Nejsem však žádná sralbotka a jdu.

Jsem nahoře. Je to krása. I moje práce a moje okýnko od kanceláře je odtud vidět. Jen ten vítr, který slabí není, mě mačká ke skále – nemám rád moc výšky :D. Po chvíli zaměřování jí mám. Je moje ta keška. Ještě pár fotek a jdu zpět.

Geocaching_nedaleko_Reze

Kudy, ale půjdu. Dolů se mi nechce. Zkusím to po hřebeni, i když dle majitele keše je nejlepší cesta srázem dolu a zase nahoru. Káně furt nade mnou lítá a furt křičí. Furt koukám kudy sejít dolů, až narazím na zarostlý ovocný sad (rybízy, ovocné stromy všeho druhu úplné všude). Jdu dál bahýnkem a vysokou trávou, tak trošku bloudím pěšinkami vytvořenými divokou zvěří. A najednou – ten divnej smrad. „Ten znám z cest do práce.“ Asi za dvě vteřiny mi to došlo. „Tady museli být nedávno divoká prasata. A sakra, to není dobrý se tady potkat se stádem!“ Začnu panikařit a rychle odbočím z trasy. Srdce bije jak zuřivé dítě, když kope do postýlky, a v tu chvíli, vyletí asi půl metru ode mě křičící bažant. „FUJ“!

No nic, jdu dál a dělám okolo sebe rámus, ať odeženu zvěř. Najednou uslyším štěkot psů. Už je i vidím – 3 vlčáci. „Je tam vůbec nějaký plot??? Já ho teda nevidím!“ Váhám, ale naštěstí ten plot poté uvidím, ale nevypadá moc pevně. Plot mi brání jít dál tam, kam chci, tak vybírám jeden směr a doufám, že nejsem v pasti. Najednou v dálce uvidím bránu. Z dálky je však vidět, že je zavřená. Jsou však za ní auta, tak se třeba někoho dovolám. Jdu tedy k bráně lemující na plotě nápisy „Pozor pes“. „UF“ brána je otevřená.

Jsem venku a došel jsem do Větrušic. Nechce se mi platit za bus, tak jdu po silnici směr Praha do Klecan (do pásma 1), kde už mi platí tramvajenka. Jdu. Auto míjí auto. A co nevidím v příkopu – čerstvě poražené káně :(, už mrtvé. Teď vím proč to druhé káně, tak řvalo, nebylo to kvůli mně, že mělo na mě chuť, ale hledalo druha :(. Popojdu dál a tam se po poli prochází vznešeně volavka – krása.

Konec výletu za jednou keškou a tolik zážitků. Teď už jen smrdím cestou domů v autobuse a metru z toho jak jsem se zpotil :D. Díky Geocachingu za tyto zážitky.

 

Konankr

Konankr

Jsem obyčejný ženatý kluk, který se věnuje organizaci výletů všeho druhu a je pro každou srandu. Věnuji se Geocachiungu od roku 2011 a mými koníčky jsou hlavně organizování sportovně turistických akcí a psaní cestopisů z cest, dále poté cyklistika, treky na horách, běhání, posilovna, plavání, příroda, zvířata a pouštění se do bláznivin typu - prolézání kanálů v Praze, absolvování Spartan race a obecně překonáváním sám sebe. Jinými slovy prostě Outdoor. Člověk nemá sedět doma na zadku u televize, či se poflakovat po hospodách, či užívat si luxusu na úkor poznání života okolo sebe. Je důležité se nebát a vystoupit z komfortní zóny, protože až tam začíná život.

More Posts - Website

Follow Me:
Facebook

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *