Rozcestník
Profile for Postopach Profile for Horsky Vudce Profile for konankr Profile for Šmudlí
Náhodné fotky
Keškujeme v kopřivách K55 diplom Michal Víno Spartan_13

V 10:00 se scházíme před naší chatou a připravujeme se na dnešní výlet. Jirka nás straší s 25km, já mu to zatím nevěřím. Vzhledem k tomu, že jsem běžky odsoudil již na základní škole, tak jsem byl nucen si je vypůjčit, za což samozřejmě moc děkuju. Po pravdě, hole mi byly někam k očím, bota sedla, běžky dlouhé 195cm k mé 168cm postavě už tak souměrné nebyly, ale nevadí.

Vyrazili jsme k sjezdovce, kde nandaváme ty zatracené pekelné výtvory. První pohyby a velmi rychle se mi vybavuje v hlavě averze vůči tomuto přístroji s volnou patou. Sníh je ledový a fouká do zad, takže bez práce jedu dopředu, ovládat se to moc nedá a tak jedu, kam chtějí běžky. Úspěšně přejíždíme sjezdovku a pokračujeme. Ze začátku se vše jeví skoro jako idylka, cesta je z kopce, někdy po rovince a počasí nám zatím vychází. Kolem nás jezdí už ti zkušenější běžkaři, pokouším se napodobit jejich styl, ale spíše to vypadá komicky a kýžený efekt mi to nepřináší, ale nevadí. Cestou z kopce jedu v koleji, což se ukázalo jako ne zrovna moc dobrý nápad, běžky mi jedou sakra rychle, nemá to hrany, brzdit umím jen „pluhem“ a nebo „na pekaře“. Bohužel ani jedno se použít ve stopě nedá a tak jen doufám, že nikoho v protisměru nepotkám a modlím se za protisvah.

Úleva v podání protisvahu přichází a dokonce i první zastávka a to hospůdka. Dáváme si iontové nápoje a některé dámy čajík. Po občerstvení máme úsměv na rtech a pokračujeme dále. Cesta celkem utíká, občas nějaký pád, občas větev v obličeji a hrozně moc jehličí ve stopě, místy to pěkně drhne. Po 30 minutách jsme na konci stopy a Jirka velí: „jdeme nahoru“. Upřímně by mě v životě nenapadlo jít zde s běžkama… sundavám je a jdu pěšky. Po chvíli se začínáme s Honzou propadat do hlubokého sněhu. Odhaduji, že může být místy kolem 2m. Honza se každým třetím krokem probodne po pás do sněhu, já se válím zabořen po kolena a hrozně se směju. Po chvíli to vzdáváme a nasazujeme běžky. Doháníme Michala a mě už ze smíchu začíná bolet břicho. Michal umí naprosto geniálně padat do sněhu a pokaždé se z něj dostává tak 5minut, prostě sranda.

Celá sranda ovšem končí, když se ocitneme na svahu, který musíme sjet. Pod námi dobrých 400m celkem solidního sjezdnu na běžkách. Na místě se fotíme a děláme legrácky. Po chvíli se rozjíždí první odvážlivci, a to Michal s Markétou. Na jednom místě oba dva padají na zem, já jedu za nimi a směju se… a nečekaně, padám na tom samém místě. Už jsme omláceni jako píšťalky. Po úspěšném a zdárném zdolání down hillu pokračujeme mírně do kopce k našemu hlavnímu občerstvení „U Piráta“. Zde si dáváme oběd a iontové nápoje.

O půl 3 opouštíme hospůdku, nikomu se nechce, ale musíme. Čeká nás údajně okolo 7,5km a to jen do kopce. Po prvních metrech zjišťuji, že již nemám namazáno, tahám to rukama a začínají mě pěkně bolet. Po chvíli přemazávám něčím, co kluci nazývají klystýr. Trochu to pomáhá mému prokluzu, ale stejně se začíná dostavovat pocit nenávisti a postupně si víc a víc říkám, „že na něco, u čeho se zpotím a mám při tom volnou patu, mám ještě dost času…“.

Je to kus přemlouvání se, ale na druhou stranu jsem rád, že jsem tady se svými přáteli. Úspěšně jsme se dostali až k našemu ubytování a jak se zdá, zde by mohla tato „momentka“ končit, ale…

Večer po večeři mě čeká překvapení… Maťula mě přemlouvá, abych s ní šel na pokoj pro nějaké věci. Myšlenka se mi zdá naprosto zbytečná, ale pak si uvědomím, že také něco potřebuji na pokoji a jdu. Když Martině na mobil ale volá její přítel Jirka, který sedí dole, začíná mi připadat něco divně… Sejdeme dolů a já to na stole vidím, ty potvory postavili ze svíček číslovku 27, protože jsem měl narozeniny. Dostal jsme blahopřání od všech v podobě písničky a sfouknul svíčky. Po chvíli mi ale díky Vendy začíná docházet, že mi vlastně není 27, ale 26. Faux paux je na světě. Holky prohlašují, že se musí ceremoniál opakovat a tak odcházím na pokoj tentokrát s Vendy. Když se vracíme, už je na stole 26 a k tomu nová písnička, takže všem moc děkuji!

Zde tato momentka končí, ale celý deník bude brzy dostupný…

Horský Vůdce

Horský Vůdce

Michal, alias Horský Vůdce, se narodil 11.2.1986 v Praze Podolí. I když se narodil v Praze, nikdy zde nebydlel a pochází z Českého Brodu. V Českém Brodě chodil na základní školu, navštěvoval sólový zpěv, sborový zpěv, hudební nauku, hodiny flétny a ze sportu nohejbal. Při odchodu na střední školu do Prahy musely jít zájmy stranou kvůli dojíždění. Vzhledem k tomu, že se hodně zajímá o techniku, studoval Střední průmyslovou školu sdělovací techniky v Panské. Po maturitě Michal studoval dále v Praze na ČVUT FEL obor sdělovací technika, aby po 4 letech promoval jako bakalář. Další etapa pokračovala na ČVUT FEL, obor biomedicínské inženýrství, které bylo zakončeno promocí s titulem Ing. V dnešní době se Michal věnuje jinému oboru než vystudoval, a to je finančnictví a management. Ve volném čase rád tráví čas "mimo civilizaci" - v přírodě s přáteli. Zároveň mu nejsou cizí sporty a auta + motorky.

More Posts

Follow Me:
Facebook

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *