Vše začalo emailem Kláry, která výlet organizovala. V emailu byl zmíněn krásný víkend, který nás všechny v Česku čekal a nápad vyrazit v menší skupince do Svatého Jana pod Skalou. Výlet se zamlouval Vojtovi (tomu se výlet musel zamlouvat :D), Mišce s Vladem, mně se Zuzkou a Davidovi. O času odjezdu jsme se dozvěděli asi v 23:00 den před odjezdem na výlet – po dohodě mezi Klárou, Vojtou, Miškou a Vladem na plese.
Úkol zněl jasné, být v 9:00 na Hlavním nádraží, kde jsme se všichni včas našli. Poslední, kdo dorazil, byl David a víte proč? Musel všem chlapům přeci koupit něco dobrého do vlaku – každému plechovku Kozla. Většinu lidí by to překvapilo, ale nás ne. Známe Davida už hodně dlouho. Nás chlapy Davidův nápad velmi potěší a hned, jak se vlak rozjíždí směr Karlštejn, otvíráme krátce po sobě jeden po druhém pívo. Každého z nás otevření plechovky ošplíchne a je hned poznat, že bude dobrá nálada.
Na nádraží se vydáváme na hrad Karlštejn. Po cestě lovím jednu tradičku a jednu Earth keš a vyprávím o krásné vyhlídce na Karlštejn. Po cestě dál všechny přesvědčím, že tam půjdeme a těším se tak na další kešku :D. V podhradí si Klára kupuje pytlíček štěstí s tím, že ho otevře až v cíli naší cesty. Vojta dává oči v sloup, ale Klára ví, jak na něj a tak má dáreček. Výšlap na vyhlídku je náročný, ale ten výhled všechny, kteří zde ještě nebyli, překvapí. Děláme společné foto. Nikde nikdo, teda až na jedno spící cosi ve svahu s výhledem. Raději jsme to nebudili, bůh ví, co by se z toho nakonec zjevilo.
Vracíme se zpět a jdeme po červené značce okolo Karlštejna až k Dubu Sedmi Bratří, zde nás čeká první svačinová přestávka a začínají se objevovat dotazy, kde je po cestě nějaká hospoda :D. „Až ve Svatém Janu pod Skalou“ někteří odpovědí. Některé to moc netěší, ale o to mají větší sílu jít dál. Cesta nás vede dál ke Králově studně, kde začíná obědová pauza. Pokračujeme dál až k Bubovickým vodopádům, kde nás zaskočí sníh – nebo spíš led a velmi málo vody. Pár fotek u vodopádů a jdeme na rozcestí Boubová, kde dochází k rozhodnutí, kudy půjdeme. Nakonec se zvolí ta nejlepší možná varianta a to nejen proto, že to nebylo tak do kopce, ale také díky překvapení, které nás na cestě čekalo. Vyrážíme tedy po modré k rozcestí U Lomu, kde se vydáme po cestě značené hornickými znaky na stromech až na Solvayovy lomy.
Zde nastává velká chvíle nás chlapů, kteří se po příchodu mění v kluky. Všude jsou exponáty těžké techniky, která zde zůstala po těžbě vápence. Holky netrpělivě čekají, než kluci proberou, jak vlastně ty všechny stroje fungovaly. Ani vidina piva nás nedokáže odtrhnout. Zde se tak velmi zdržíme, ale ono vidět v chodu lokomotivu, která vozila dělníky na šichtu dolů pod zem a vidět spousty dalších technických doslova vynálezů, to prostě musíme. Vracíme se zpět k šibenici, která je zde umístěna a jdeme někteří po a někteří podél kolejí po zelené naučné stezce ke kříži nad Svatým Janem pod Skalou.
Cesta uběhla rychle a byli jsme nahoře. Pár foteček a odlovení kešky a šlo se dolů, tak trochu hladově, po červené do Svatého Jana pod Skalou. Podívali jsme se zde na studánku a nabrali vodu. Já jsem zde lovil Earth keš. A už vidíme hospodu. Radujeme se a dáváme si zasloužené nápoje – skoro všichni si dáváme Svijánky a také něco na zub. Při odchodu se David s Vladem domlouvají na zásobování pivem po cestě a tak po přemluvení Mišky je jejich láhev na vodu vylita a naplněna pívem. Miška se jen zeptá ostatních, jestli jí nabídnou vodu k pití. Souhlasíme a jdeme po žluté směr Alkazar (bývalý vápencový lom a také místo, kde je uložen radioaktivní odpad, který byl volně přístupný do roku 1997, kdy byl oddělen od ostatních štol betonovými přepážkami).
Ještě než tam dorazíme, tak náš čeká na lávce keška, která mě hodně potěší tím, že odlov je akční. Po prozkoumání obou břehů usoudím, že keš je uprostřed lávky. Asi se budu muset brodit. Zjišťuji však, že mé kvalitní boty by nestačily, je tu moc velká hloubka. Začínám to vzdávat. V tu chvíli přichází David s nápadem vytvoření nějakého mostku. Dřevěný hranol vypadá slibně, jen aby mě unesl. Po pár zkouškách pevnosti jdu na to :D. Byl to doopravdy zážitek na celý život.
Teď nás, ne už za moc hezkého počasí – poprchávalo, čeká návštěva Alkazaru. Hned první díra do skály a jdeme. Vytahuji baterky a rozdám je do volných rukou. Na konci štoly nacházíme dva krčící se netopýry. Zhasínáme a zjišťujeme, co je to vidět světlo na konci tunelu. Vracíme se zpět, ale mně to nedá nepodívat se do štol kolmých na tuto štolu. Holky nejdou, bojí se, že se ztratí. Jdu já, David a Vlado. Po chvíli procházení zjišťuje Vlado, že už neví, odkud jsme přišli. S Davidem však neustále víme a tak jdeme dál. Nacházíme další netopýry a slepé štoly. Vracíme se a zkoušíme jít po tmě, je to docela o hubu, furt nějaké díra v zemi. Navrhuji vyběhnout ze štoly s jekotem, že tam něco je. Návrh se však zakecá a jsme už bohužel venku.
Za deště jdeme po žluté do Srbska, poradíme ještě dalším kačerům na lávce, podíváme se na místní horolezce, kteří si dokonce na výlet vzali s sebou morče v přepravce. V Srbsku hledáme hospodu – až třetí byla možná správná. Najedli jsme se a rozebrali tuto hospodu, kde číšnice nevyplachovala půllitry a lila pivo hned do přineseného půllitru. Jdeme na vlak, ve kterém probíráme další možnou akci – že by grilování ve Stromovce?
Konankr
Jsem obyčejný ženatý kluk, který se věnuje organizaci výletů všeho druhu a je pro každou srandu. Věnuji se Geocachiungu od roku 2011 a mými koníčky jsou hlavně organizování sportovně turistických akcí a psaní cestopisů z cest, dále poté cyklistika, treky na horách, běhání, posilovna, plavání, příroda, zvířata a pouštění se do bláznivin typu - prolézání kanálů v Praze, absolvování Spartan race a obecně překonáváním sám sebe. Jinými slovy prostě Outdoor. Člověk nemá sedět doma na zadku u televize, či se poflakovat po hospodách, či užívat si luxusu na úkor poznání života okolo sebe. Je důležité se nebát a vystoupit z komfortní zóny, protože až tam začíná život.
Follow Me:
Napsat komentář