Rozcestník
Profile for Postopach Profile for Horsky Vudce Profile for konankr Profile for Šmudlí
Náhodné fotky
WP_20140615_001a DSC_0044 Rozloučení se Strachotínem 35_Mám toho dost

Jednoho chladného dne nám na facebooku přišla pozvánka od Markéty na akci Tepfaktor. V první chvíli jsme vůbec nevěděli, o co se jedná, ale jako správná organizátorka přiložila Markéta k akci odkaz na stránky, které celý název vysvětlují.

Tepfaktor je tak trochu adrenalinová ale také zábavná hra plná úkolů, které obnášejí vše od logického myšlení až po pořádnou fyzickou námahu při překonávání jednotlivých překážek. Na konci, pokud splníte všechny úkoly, vás čeká bonusový úkol, který když splníte, vyhrajete odměnu. Že vám to něco připomíná? Ano. Je to něco jako Pevnost Boyard, kterou všichni moc dobře známe z televize, a která alespoň pro mě byla za mých mladých let hodně sledovaná. Docela jsem tu soutěž žral :D.

Vyrazili jsme ráno z Černého Mostu, kde nás nabírali Honza s Verčou, kteří samozřejmě nikdy na žádné akci Postopáků nechybí. Bohužel to pro ně bylo za 200 Kč pokuty od policie, snad ne kvůli nám. Ale já si to stejně myslím, že za to můžu já. Vyrazili jsme směr Chotilsko do bývalé bramborárny. Po cestě jsme rozebírali, co nás čeká a že to bude asi docela síla.

Po příjezdu na místo jsme počkali, až dorazí všichni „účastníci zájezdu“, až nás nakonec bylo 12 (Zuzka se mnou, Verča s Honzou, Michal s Martinou, Markéta s Michalem, David, Eliška, Julča s Pimem). Prvním náročným úkolem bylo vytvořit týmy po čtyřech a hlavně týmy pojmenovat. Já se Zuzkou a Pimem s Julčou jsme vymysleli celkem velmi jasný a výstižný název týmu Lvi (s Pimem fandíme totiž HC Lvu Praha :D). Dalším týmem byli Šmoulové, kteří měli i připravená modrá trička a byli to Markéta s Michalem, Davidem a Eliškou. Posledním týmem byli Postopáci ve složení Michal s Martinou, Verčou a Honzou.

Po krátké instruktáži od obsluhy Tepfaktoru jsme vyrazili do boje. Jako Lvi jsme si vybrali na začátek asi jeden z fyzicky nejnáročnější úkolů – Pneumatiky. Asi po 4 nezdarech, jsme to vzdali a šli na další úkoly, které se nám však dařily. Já si na pneumatikách docela ošklivě ohnul nehet, ale nějak jsem to musel přežít, chtěli jsme přeci vyhrát. Tak šup do dalších dveří, kde na nás koukal čtyř stěn ze země, nakonec na druhý pokus byl úkol náš a měli jsme první indicii, kterou bylo písmenko na razítku, které jsme otiskli na papír s tajenkou. Pak jsme se vrhli na stavbu mostu, tento úkol nás chvíli trápil, ale nakonec jsme pochopili smysl a naše dílo se podařilo a samo stálo. Pak to šlo docela rychle. Muzikální úkol byl jeden z těch lehčích, pak jsme si chvíli hráli s úkolem, který se nazýval Studánka, ale nakonec jsme to pochopili a sami jsme vrátili pasti na místa, aby to ostatní neměli o moc jednodušší jak my. Dalším ze zajímavých úkolů bylo vyběhnout v docela krátkém limitu po poměrně strmé plošině. Po pár pokusech jsme vypracovali plán. Pim byl v tomto nejšikovnější a tak vyběhl bez problémů nahoru, následovala Zuzanka, které Pim nahoře pomohl stejně jako následně Julče. Už nezbývalo moc času a tak jsem s sebou musel pohnout, už se mi totiž nechtělo zase klouzat dolů s tím, že úkol jsme nestihli. Byla to docela výška a já to už nechtěl znova absolvovat. Nakonec se nám to povedlo a my byli šťastní. Dalším zajímavým úkolem bylo proplétání se ve tmě mezi pavučinami. Tento úkol taky docela na rychlost jsme samozřejmě dali. Nakonec jsme se dostali do fáze, kdy nám zbývalo ještě 6 úkolů. Šli jsme si tak odpočinout a nabrat síly, stejně jako ostatní týmy. Dozvěděli jsme se, že Šmoulové mají už skoro vše a Postopákům zbývalo asi taky jen 6 úkolů z 20. Po müsli tyčince a dobrém nápoji z baru jsme vyrazili do boje znovu jako správní Lvi. Dostali jsme také pár rad a hned nám to začalo jít. Jeden z úkolů, který jsme nakonec udělali jen tak tak a to tak, že zapření mezi zdmi jsme přelézali plošinu, které jsme se neměli dotknout. Nejdřív šel Pim jako nejsilnější, dal to úplně v pohodě. Pak jsem vyrazil já. Překvapilo mě, jak to bylo celkem snadné a šla dál Julča, která to také bez problémů zvládla, a pak přišel čas na Zuzku. Zuzka sebrala všechny své poslední síly a šla do toho. Do půlky jí to šlo dobře, pak se jí však začaly třást ruce, a že už nemůže. Ještě kousek popolezla a my viděli, že už je na pokraji svých sil, tak jsme se všichni natáhli a na rukou ji překulili k nám. A koukáme, že zbývá jen 5 vteřin do konce. Honem, honem, zmáčknout tlačítka. Stihli jsme to. Nakonec jsme dali všechny úkoly a byli jsme šťastní. V tu dobu však Šmoulové již bojovali na posledním úkolu.

My si šli ještě na chvíli odpočinout a viděli, jak to Postopáci vzdali. Některé úkoly byly pro některé Postopáky z hlediska velikosti nezdolatelné. Sice jsme si hlavně z Michala trošku utahovali, ale sami jsme věděli, že některé úkoly byly pro ně hodně těžké. No ale vyhráli tím, že tolik neutratili :D.

My se rozhodli, že to dotáhneme do konce. Nakonec jsme po pár radách od úspěšného týmu Šmoulů dosáhli také vítězství a celý unavení jsme si šli pro odměnu. Odměnou byla Bohemka a tak jsme se Zuzkou zaplatili asi 1600 Kč a jeli jsme všichni plní dojmů a zážitků zase domů a ještě s pocitem, že jsme si odvezli tak drahou Bohemku, že ji snad necháme archivovat :D.

Konankr

Konankr

Jsem obyčejný ženatý kluk, který se věnuje organizaci výletů všeho druhu a je pro každou srandu. Věnuji se Geocachiungu od roku 2011 a mými koníčky jsou hlavně organizování sportovně turistických akcí a psaní cestopisů z cest, dále poté cyklistika, treky na horách, běhání, posilovna, plavání, příroda, zvířata a pouštění se do bláznivin typu - prolézání kanálů v Praze, absolvování Spartan race a obecně překonáváním sám sebe. Jinými slovy prostě Outdoor. Člověk nemá sedět doma na zadku u televize, či se poflakovat po hospodách, či užívat si luxusu na úkor poznání života okolo sebe. Je důležité se nebát a vystoupit z komfortní zóny, protože až tam začíná život.

More Posts - Website

Follow Me:
Facebook

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *