Opět jsme se pustili do pražského podzemí. Je to v pořadí již třetí výprava do stok, šachet a kanalizací pod Prahou s názvem Stoky Prahy 2014.
Scházíme se u Honzy (Konankr) doma. Počáteční složení je Irča (Nicegeegee), Honza (Konankr), a já – Michal (Horský Vůdce). V 18:30 vyzvedáváme autem kousek od Honzy ještě jednu účastnici kanálovek Petru. Holky, jak jsme se dozvěděli, ještě nikdy v podzemí nebyly a tak máme tu čest být první, kteří jim ukážou tunely, skruže, poklopy atd. Statistika moje a Honzy je přes 1000 nalezených keší, takže se směle označujeme za pokročilé kačery. Holky jsou na tom hůře a tak si říkáme, že jim ukážeme, jak se správně hledají poklady s více hvězdičkami… Jenže…
Naše první keška se jmenuje Měsíční šachta (GC1NW48). Respektive, Honza ví, kde je první stage a tak se tam vydáváme, abychom našli knihu, a vyluštili prvotní indicie. Na místě samém potkáváme námi očekávané „amatérské vojsko“. Mám strach, abychom nechytli nějakou tu do zad. Po chvíli hledání se nás „vojáci“ ptají, co zde děláme a hledáme. Tak nějak neurčitě popisujeme, co zde děláme, abychom nebyli prozrazeni, ale v mžiku reagují: „Jestli hledáte tu knihu v truhle, tak je támhle“, a vedou nás na místo. Překračujeme mnoho střepů a bordelu, který se válí po zemi. Jdeme do sklepa a je všude tma. Máme baterky a tak hledáme. Ale ouha, nikde nic. První stage je zničena. To nám to začíná hezky…
Holky jsme první keškou moc neoslovili a tak pokračujeme dále. Čeká nás Noční můra (GC16YK0). Ještě ale před tím chceme odlovit nedalekou kešku Na konci světa (GC2QATT). Parkujeme vůz a jdeme ke kešce. Ale ani po 15 minutách nic nenacházíme. Zatím si z neúspěchů děláme srandu, ale ono to pokračuje dále.
Na úvodních souřadnicích Noční můry stojíme jako trubky a hledáme, nic ale nenacházíme. Je ještě vidět a keška je doporučena jako noční. Po dobrých 20 minutách se nám daří najít první nápovědu. Marně ale přemýšlíme, co s ní vymyslet. Zkoušíme úpravu souřadnic. To nás zavede na cca 100 metrů vzdálené místo, kde nic není, jen vysoká tráva (vychozená od kačerů) a stromky. Tady hledáme dalších 20 minut, chodíme sem a tam, ale nic… Ten dnešní večer nás všechny přestává bavit. Vracíme se zpět k prvnímu místu a zkoušíme nové a nové techniky získání souřadnic. Po několika zoufalých výpočtech, mě napadá jedna věc…a ona funguje! Máme souřadnice další stage! Jo, paráda, večer se nám rozjíždí, kanály, těšte se, jsme už blízko. Na nohách máme všichni holínky (čekáme velkou vodu) a jdeme. Souřadnice jsou asi 1,3 km vzdálené a slušně dupeme.
Na daných souřadnicích ale nic nenacházíme, jen jisté indicie, o kterých si myslíme, že máme sledovat a tak vyrážíme. Najednou se nám ale ztrácí indicie a nemáme další, co teď? Konankr tvrdí, že se máme vrátit na původní místo, ale to se zbytku týmu nechce. Proto zkoušíme trochu brute force. Nacházíme potůček a tunel, jdeme do něj. No a nekecej, v polovině tunelu jsou další souřadnice, to je nářez! Pokračujeme na další stage. Když přicházíme na místo, je už celkem šero. Svítíme, hledáme, chodíme a … a nic. Prostě fakt nic. Nevíme, jestli byla geoslepota, možná byla stage zničena, možná jsme byli na špatném místě. Prostě jsme to zabalili a kešku Noční můra nedali, takže DNF.
Náladu nám to kazí celkem slušně, zatím skóre je 3xDNF. Ale nevadí, s Honzou máme trumf v ruce! Tím trumfem je Únos do tmy (GC2WMMM). Kešku máme vyluštěnou už dávno, 2x jsme byli u vstupu a pokaždé to vzdali z různých důvodů, ale tentokrát ne. Konakr je odhodlán k tunelu i plavat!
A tak jo, jedeme autem Prahou a záměrně nikde nestavím na žádnou „městskou“ krabičku. My teď jdeme do tunelu, do podzemí, do tajných míst, kam jen tak nikdo sám moc nechodí. Těšíme se, že holky konečně poznají stoky Prahy!
Parkujeme u kešky, následuje převlečení a příprava. Vyrážíme. U vstupu do podzemí je tma a koukáme na vstup. Voda je kalná, to nám ale nevadí. Pokouším se jít jako první. Konankr se zbytkem mě varují, že ve vodě plavou pěkně velké krysy, odhadem cca 30cm. Nemám z toho radost, ale jsme tady a nevzdáme to! Jak se tak brodím potokem, písek mi pohlcuje nohy a holínky se boří hlouběji a hlouběji. Po pár krocích zastavuji, další krok by znamenal vodu v holínkách, nejisté vytáhnutí a kdo ví, kde ty krysy jsou. Obracím se a jdu do auta pro lano, slaníme!
Když jsme lano uvázali, tak jsme ale zhodnotili, že já i Honza dolů asi slezem bez problémů a stejně tak i vylezeme, ale co holky? Ty nahoru vylézt nedokážou. Navrhují, že tady počkají, ale to s Honzou nesouhlasíme, přeci jen jsme v lese a nevíme, kdo se zde potuluje. Další myšlenka, která nás napadá je, co když nám lano někdo ukradne? Tak fajn, to jsou jasné argumenty pro to, abychom to vzdali. Připomínám skóre 4xDNF.
Jako cenu útěchy odlovujeme nedalekou multinku, která se mi doma válela vyřešená už cca 2 roky, a konečně teď jsem ji odlovil. Cestou jsme samozřejmě měli problémy (v půlce cesty došly baterie v GPS), ale ulovili. Skóre je 4xDNF, 1xFound it!
Je okolo 23 hodiny a holky nám říkají, že chtějí jet domů, dokud jezdí metro. Namítáme, že akce je na celou noc, ale nedají se přemluvit. Odvážíme je na metro Kačerov. Tak trochu s Honzou bilancujeme a říkáme si, že jsme se před holkami pořádně předvedli. 🙁
Logování v podzemí
My s Honzou pokračujeme dál. V plánu máme dát Kanálovou procházku pro trpělivé (GC3DBQ9). Dojíždíme na místo, parkujeme auto a vyrážíme. Než se nadějeme, opravdu jsme v kanálu. Po všech těch neúspěších se mi trošku nechce věřit. Cesta kanálem je pekelně dlouhá. Cestou několikrát zastavujeme a odpočíváme. Potkáváme několik odboček a najednou ji máme, máme krabičku s pokladem – neskutečný pocit po tolika neúspěších. Logujeme se a vracíme se zpět. Cesta trvá stejně dlouho a bolí nohy.
Když jsme vylezli ven, došel jsem pro auto. Převlékli jsme se zpět do „civilu“ a chtěli odjíždět. Jen co jsem rozsvítil světla, uviděl jsem svůj batoh, jak jsem ho nechal věšet na závoře – málem jsem tam nechal všechny doklady, telefon atd.
Po zážitku z kanálu jsme se Honzou zastavili na svačině u Mc Donalda, nabrali síly a pokračovali. Následoval Memoriál Chodoveckého vodopádu (GC3ER73), to byla pohoda pod rouškou tmy, potom Vzpomínka na Chuginanga (GC3PD06) – další pohodovka. Měli jsme namířeno na kešku V Ozvěně (GC1ZYF5), cestou jsme si odlovili pár místních tradiček, abychom si zlepšili náladu.
Krtci v tunelu
Poslední keška večera, V Ozvěně, padla cca v 3:30 ráno. Keška zrovna nebyla nic moc voňavá a pěkně jsme si protáhli nohy, ještě pár dní po našem nočním výletu mě bolely. Když jsme se dostali ven, tak začalo pomalu svítat, tak jsem hodil Honzu domů a jel taky.
Vzhledem k tomu, že jsme nedali všechny kanálovky, co jsme měli v plánu, budeme pokračovat někdy na konci léta a musím přiznat, že už teď se těším, bylo to totiž SUPER!
Horský Vůdce
Michal, alias Horský Vůdce, se narodil 11.2.1986 v Praze Podolí. I když se narodil v Praze, nikdy zde nebydlel a pochází z Českého Brodu. V Českém Brodě chodil na základní školu, navštěvoval sólový zpěv, sborový zpěv, hudební nauku, hodiny flétny a ze sportu nohejbal. Při odchodu na střední školu do Prahy musely jít zájmy stranou kvůli dojíždění. Vzhledem k tomu, že se hodně zajímá o techniku, studoval Střední průmyslovou školu sdělovací techniky v Panské. Po maturitě Michal studoval dále v Praze na ČVUT FEL obor sdělovací technika, aby po 4 letech promoval jako bakalář. Další etapa pokračovala na ČVUT FEL, obor biomedicínské inženýrství, které bylo zakončeno promocí s titulem Ing. V dnešní době se Michal věnuje jinému oboru než vystudoval, a to je finančnictví a management. Ve volném čase rád tráví čas "mimo civilizaci" - v přírodě s přáteli. Zároveň mu nejsou cizí sporty a auta + motorky.
Follow Me:
Napsat komentář