Rozcestník
Profile for Postopach Profile for Horsky Vudce Profile for konankr Profile for Šmudlí
Náhodné fotky
Náměstí P1140417 13_Start fotky_14_003

Vše začalo pozvánkou od Terky Holtzmanové na událost na facebooku pod názvem Pecácký Železňák na 2.8.2014. Hned jsem se podíval na parametry závodu. 250 m plavání, 15,2 km kolo a na závěr 2,5 km běhu. To zní přijatelně a tak jako vždy začnu shánět oběti, které do toho půjdou se mnou. Tentokrát padla klec na Vojtu a Vlada. Dokonce se nám podařilo sehnat technickou i duševní podporu v podobě mé Zuzky a Mišky od Vlada. Podporu jsme však měli také od Terky a Gabči, které, jak se později ukázalo, nezávodí, jsou pořadatelky.

Těžko se hledalo ubytování, ale nakonec se nám podařilo najít to nejlepší a to díky holkám a Terčině rodině. Ubytování vyšlo na noc za 400 Kč za celou chatičku od p. Ledviny přímo v Peci pod Čerchovem, kde se vše odehrálo. Nakonec jsme zde strávili moc hezký víkend.

V pátek se po malých problémech s upevněním kol do držáků na zahrádku auta podařilo vyrazit. Cestou jsme neustále kontrolovali kola, ale jsme profíci, tak držely výborně. Chatička byla kouzelná a umístěna na okraji obce, bohužel jsme se nedostali dovnitř, ne a ne se totiž dovolat p. Ledvinovi. Nakonec se to však povedlo a my se mohli ubytovat a vyrazit s holkami k Honýskům na pivo a jiné nápoje za 20 kaček.

Druhý den ráno jsme se probudili plní očekávání a já zkoušel montovat svoji fungl novou outdoorovou kamerku na kolo. Zjistil jsem, že je nutná ještě úprava, ale i tak jsem to zkusil a tak mám první záběry, ale mimo závod.

Plní sil před závodem

Po úpravě kol jsme vyrazili se zaregistrovat jako závodníci s čísly 3 Vlado, 4 Vojta a 5 jsem měl já. Byla spousta času, tak jsme se jeli s kluky podívat k Mlýnečku, kde nás čekala první disciplína a to plavání. Bylo tu krásně, voda tekoucí z hor nás však docela zaskočila potom, co jsme si v ní vymáchali prstíky. Byla pěkně studená. No nic, všichni to budou mít stejně studený. Dále tu byla cedule s nápisem „Pozor račí mor!“, ale ten prý na člověka nejde. Vojta se však zarazil, jelikož je ve znamení raka 😀 . No nic, jelo se zpět na registraci, kde se to již hemžilo různými profesionály, ale naštěstí pro nás tu byl viděn i nějaký ten amatérský závodník. Naše holky nás tu povzbuzovaly a ještě než přišel na řadu předzávodový briefing, tak Zuzka natočila naše pocity před závodem.

Pak se holky odebraly k Mlýnečku na start. My šli poslouchat o charakteru a trase závodu. Dozvěděli jsme se, že to bude vlastně pohoda a že to bude i zábava s těmito lidmi závodit. Byli jsme informováni o nepříjemnostech na trati. Největší nepříjemností byla asi započatá těžba dřeva těžkou technikou v lese na cyklistické části.

No a už jedeme všichni společně na start ke Mlýnečku. Zde následuje rozplavba ve velmi osvěžující vodě a popřání hodně štěstí od našich milovaných fanynek. No bylo vše připraveno ke startu. Vzdálenost ve vodě však nebyla avizovaných 250 m ale podle všech spíš alespoň 350 m, ale to nic neubralo na tom, že závod máme všichni stejně dlouhý a náročný. S kluky jsme si nasadili plavecké brýle, zamlžené hned, co jsme si je nasadili, a výstřel z pistole vše zahájil.

Start

Adrenalin se rozproudil do celého těla a začal boj o co nejlepší postavení v plavání po prvních pár metrech. Já začal hned od začátku plnit taktiku, kterou jsme si řekli s kluky před závodem a to nepřepísknout to hned na začátku. Jenže i tak mě tempo po chvíli pohltilo, ale ne tak moc jako Vojtu a Vlada, kteří byli přede mnou. Za první bójkou jsem se však objevil najednou před Vojtou, který měl problémy držet tempo a raději odpočíval. Vlado se držel stále před námi a střídal techniku kraul s technikou prsa. Vlado se na techniku v plavání již hodně připravoval doma a před závodem uvažoval, jakou technikou bude obeplavávat bójky 😀 . My s Vojtou jsme měli jasno – okolo bójky ze správné strany 😀 . Z vody jsme nakonec vylézali kousek za sebou v pořadí Vlado, Vojta a já spíše v zadní části startovního pole, ale na kole jsme čekali zlepšení. Rychle se oblékáme a za depem nasedáme na kolo.

První depo

Hned na začátku trošku bahýnka a projetí potokem a pak pozvolné, ale táhlé stoupání. Téměř na konci stoupání ztrácím kontakt s kluky a už se hlavně peru sám se sebou. Pár předjetí a pak za kopcem pořádná kaluž, která voněla jako kravín. Než jsem do kaluže vjel, vzpomněl jsem si na Spartan race z Liberce a vjel jsem do té nejhlubší části. Bahnitá voda lítala všude, ale bez problému jsem to projel. Následoval sjezd, kde jsem se modlil, ať nepíchnu. Na trackové kolo to moc není, ale dalo se to s větší opatrností sjet. Obdivoval jsem svoje Skoťťátko (kolo), že to dalo bez újmy. Pár cyklistů na horácích mělo defekt a to moje Skoťťátko nic. Sjelo se pak dolů po louce a opět dokola. Už jsem viděl před sebou jen jednu závodnici, tak se mi podařilo ji dojet a pak až do konce závodu jsme jeli nebo běželi téměř pospolu i jsme prohodili pár slov. Druhé kolo bylo za námi a teď dojezd k poslednímu depu. Jenže přes Karlovu pomstu, prý že to nemá nic společného s organizátorem Karlem 😀 . Určitě to šlo vést i přes místo níže položené 😀 .

Cestou na Karlovu pomstu jsme se táhli kopcem po cestě rozježděné od těžké techniky, která tu těží dřevo. Na mě i mé kolo to bylo příliš a tak pospolu společně s další závodkyní jsme se táhli do kopce. Nahoře nás čekala už jen pořádná kaluž připomínající tůňku. Nasedli jsme na kolo a zanedlouho nás čekala asfaltka a už jen cesta dolů do depa. Na konci sjezdu nás ještě před cílem čekala pěkná myška, zde bylo nutné zastavit téměř na místě. Při sjezdu jsem stále očekával, kde zmiňované místo skutečně je a tak jsem docela brzdil, jelo to tu dolů fakt náramně. Už dojíždím do cíle a vidím velké povzbuzování fanynek a hlavně mojí Zuzky.

Vlado ve smyku sesedá před depem jako první

Od Mišky přebírám pití a už bez helmy se vydávám na poslední část Pecáckého železňáka a to běh. Avšak plný euforie zapomínám na číslo pro běžeckou část, čehož si všimnu až při vybíhání prvního kopce. No nic, jdu/běžím dál a zanedlouho mě dochází/dobíhá známá z kola. Bylo fakt vedro a potom, co jsme měli za sebou dvě třetiny závodu, už sotva melu nohama. V polovině běhu se však situace mění a já nabírám novou energii, nevím sice z čeho, ale mám ji. Energii nabere i moje soupeřka a společně protahujeme krok. Je vidět, že chceme porazit jeden druhého. Mám však výhodu v delších nohách a tak šetřím energii na závěrečný sprint. V závěru slyším řev tribun 😀 a ohromnou podporu a tak protahuji krok. Na chvíli však zauvažuji, jestli soupeřku nakonec nepustím před sebe. Vyhrává však sportovní duch a ocitám se v cíli před soupeřkou úplně vyčerpaný a dehydrovaný.

Dobíhám já na 26. pozici

Jsem ale šťastný a se svojí Zuzkou a přáteli slavíme zdolání závodu. Vlado obsadil výborné 17. pořadí z celkového počtu 35 závodníků. Vojta končí na výborném 22. místě a poté já na 26. místě. Závod dokončilo celkem 30 závodníků.

Bylo úžasné dokončit něco takového a dokonce nebýt poslední, o čemž jsme s kluky stále polemizovali. Hned jsme si šli pro pivo za odměnu a dostali jsme i výbornou klobásu. Pak přišlo na řadu vyhlašování výsledků a předávání diplomů a cen. Každý něco vyhrál. Na mě toho moc nezbylo a tak jsem sáhl po tašce s plyšovými brýlemi, ty chtěla Gabča a myslela, že zbudou. Já jsem jí a jejím dětičkám, o které se stará, však chtěl udělat radost a tak jsem Gabče brýle dal. Vojta s Vladem vyhráli nějaké nářadí a oleje na kolo.

Vítězové

Krátká oslava s místními a šlo se spát po závodě a pak na večer nás čekalo bouřkové grilování buřtů v elektrické pícce. Ráno už následovalo pouze balení, omytí kol a jelo se domů. Navíc jsme si vezli obrovské množství zážitků a chuť se sem vrátit zase za rok. Na závěr poděkuji organizátorům za výborný Pecácký železňák, holkám za výbornou jak psychickou, tak technickou podporu a klukům, že mě v tom nenechali samotného.

Konankr

Konankr

Jsem obyčejný ženatý kluk, který se věnuje organizaci výletů všeho druhu a je pro každou srandu. Věnuji se Geocachiungu od roku 2011 a mými koníčky jsou hlavně organizování sportovně turistických akcí a psaní cestopisů z cest, dále poté cyklistika, treky na horách, běhání, posilovna, plavání, příroda, zvířata a pouštění se do bláznivin typu - prolézání kanálů v Praze, absolvování Spartan race a obecně překonáváním sám sebe. Jinými slovy prostě Outdoor. Člověk nemá sedět doma na zadku u televize, či se poflakovat po hospodách, či užívat si luxusu na úkor poznání života okolo sebe. Je důležité se nebát a vystoupit z komfortní zóny, protože až tam začíná život.

More Posts - Website

Follow Me:
Facebook

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *