Již po loňském ročníku Pecáckého Železňáka bylo jasné, že se tu zase objevíme a budeme se pokoušet o vylepšení výsledku z loňska. Vyprávění zážitků z loňska však navýšilo počet závodníků z loňských tří na úžasných sedm (Katka, Erika, Tesi, Knopík, Beny, Vlado a já). Jako loni jsme měli s sebou i support tým, opět ve složení Zuzka s Miška. Ubytování bylo opět jasné u pana Ledviny v chatičce na okraji Pece pod Čerchovem (500 Kč/noc/chatku). V devíti jsme se vešli s tím, že nakonec Knopík a Beny museli ležet na karimatkách na zemi.
Po příjezdu v pátek jsme se vypravili na večeři do Trhanova do restaurace U Svatého Jana. Byli jsme tu až v 21:00 a doufali, že ještě vaří. Vařili. Sice pan kuchař velmi nadával, že ještě musí vařit, ale číšník, na svém místě (takových číšníků by mělo být víc – veselý a trošku odrzlý – hezky jsme se s ním bavili), a majitelka to kuchařovi dostatečně vysvětlili. Výborně jsme si pochutnali a šli spát. Vlado ještě vyrazil pro ovíněné holky z Plzně, které nám v minulém roce otevřely dveře k triatlonu ;).
Druhý den ráno jsme se my kluci začali pozvolna probouzet, možná kvůli nervozitě, ale asi hlavně kvůli přípravě našich kol. Někdo se byl ještě podívat k Mlýnečku a okusit vodu. Doseřídili jsme si kola a už jsme všichni snídali, protáhli se a vyrazili – někteří s namazanými plaveckými brýlemi sprchovým gelem 😀 – prý to pomáhá a brýle se po vypláchnutí údajně nemží (Benyho doporučení). Většině se brýle nemlžily.
Závod se přiblížil a nervozita stoupala, asi nikdo z nás nebyl úplně klidný a tak jsme se po krátké průpravě o tom, co nás čeká na Pecáckém Železňákovi 2015, přesunuli k Mlýnečku, kde na nás čekal Support tým. Rozložili jsme si věci a dali jsme si krátkou rozplavbu v ledové vodě opět s račím morem, který na člověka neleze. Podle mě byla voda teplejší jak loni. Já jsem se ani pořádně nerozkoukal a najednou byl start z vuvuzely. Chvíli jsem vydržel k první bójce pořádné tempo, ale nešlo to vydržet dál. U první bójky se to trošku naštosovalo a já dokonce musel zastavit. Moje zamlžené brýle mi již dál neumožňovaly moc sledovat průběh závodu a tak jsme se mohl soustředit na sebe a abych toho moc z Mlýnečku nevypil :D. Nebyl jsem vůbec spokojený z mého výkonu v průběhu závodu. Prostě mi to nešlo. Po závodě, jsem měl z plavání trošku lepší pocit. Myslel jsem, že jsem poslední, ale za mnou ještě pár lidí bylo i Beny se tam ocitl. Vepředu se nacházeli Tesi s Vladem a Knopíkem a také holky Kačka s Eri.
V depu to bylo opět trápení. Ponožky nešly nasadit a poté jsem nemohl udělat druhý uzel na botě. Pro příště si pořídím boty s jednodušším zavazováním a vezmu si asi i cyklistické kraťasy s vložkou rovnou do vody, odpadne tak navlékání kraťasů. V nedohlednu přede mnou probíhal zuřivý boj mezi Tesim, Vladem a Knopíkem a Eri se přehnala přes Katku. A já očekával, kdy mě dojede Beny. Kolo se mi líbilo, měl jsem docela štěstí. První okruh jsem hned ze začátku řadu lidí předjel, dokonce se mi podařilo se dostat před asi 10 letou holčinu (klobouk dolů před ní – za rok mi to třeba už natře). V prvním kole jsme se s jedním klučinou střídali ve vedení, ale druhé kolo jsem už na něj neměl. V druhém kole mi několikrát při sjezdu přes kořenový úsek vyskočili ruce z řídítek. Před Karlovou pomstou se ke mně již dostal Beny. Super. Mohli jsme taky spolupracovat. Chvíli jsem byl já vepředu, chvíli Beny. Karlova pomsta se mi povedla. Minule to tu bylo hodně rozbité, ale letos mi nepřišlo, že by to bylo nějak obtížné. Před druhým depem se před námi objevila Kačka. V zatáčce na ní mávám a ona je překvapená, že jsme za ní.
Již před námi se ve druhém depu objevili v pořadí – Vlado – Knopík – Tesi – Erika. Vlado se nechal předběhnout vítězkou žen se slovy: „Jj ta může.“ 😀 Tesi měl křeče v nohou, kdyby to věděla Eri, tak by se víc na Tesiho tlačila a zkoušela ho předběhnout. My jsme dorazili o něco později do depa, ale kousek za sebou – Kačka – Beny – já. Beny z depa vystřelil, jako kdyby pokračoval dál na kole. Kačka rychle vyměnila boty a byla kousíček za Benym. Já se chtěl před během občerstvit a dát si cukřík, ale ti dva mě tak vyprovokovali, že jsem je nemohl nechat utéct a tak jsem vystřelil z depa jako oni. Drželi jsme se tak cca 10 m od sebe. Beny do kopečka občas šel, ale měl před sebou motivaci. Ještě jeden celkem unavený závodník toho měl dost a tak si Beny řekl, že ho dá. Já měl cíl dát Katku, ale běžela dobře. Je vidět, že má naběháno. Ke konci jsem ji sice dobíhal, ale jakmile i ona zjistila, že Beny dobíhá unaveného závodníka, tak si řekla, že ho také zkusí doběhnout, navíc začala za sebou slyšet mé dupání a funění :D. A tak jsme doběhli v pořadí: Beny – unavený závodník – Katka – já. Byl jsem se svým výsledkem spokojený. Běh a kolo bylo super. Možná jsem kolo mohl ve sjezdech víc pustit, ale chtěl jsem dojet :D. V plavání je ještě rezerva a tak musím začít víc trénovat v rybnících, které mají specifické prostředí a liší se od bazénu.
Většina z nás byla spokojená. Po závodě jsme samozřejmě hodně debatovali o závodě a jeho průběhu. Večer jsme poté udělali super grilovačku a druhý den si ještě zašli na Čerchov, byla by to škoda tam nevyjít, když je nejvyšší hora Českého lesa z Pece vzdálená pouze 5 km. No, 5 km do pořádného kopce :D. Po výšlapu na Čerchov a rozhlednu jsme se rozloučili s Pecí pod Čerchovem, ale ne na pořád. Příští rok se tu opět ukážeme a bude se pokoušet o zdolání vlastních časů z roku 2015. Takže na shledanou Peci pod Čerchovem a závode Pecácký Železňáku 2015. Uvidíme se zase za rok.
Na závěr bych rád poděkoval organizátorům, kteří pomohli, kde to jen šlo a vytvořili zde úžasné prostředí a atmosféru. Jako každý rok byl každý závodník odměněn diplomem a věcnou cenou. Ještě bych poděkoval celému týmu z Prahy za úžasný víkend, který jsme zde mohli strávit a to jmenovitě Katce, mojí Zuzce, Mišce s Vladem, Erice s Tesim, Benymu a Knopíkovi.
Konankr
Jsem obyčejný ženatý kluk, který se věnuje organizaci výletů všeho druhu a je pro každou srandu. Věnuji se Geocachiungu od roku 2011 a mými koníčky jsou hlavně organizování sportovně turistických akcí a psaní cestopisů z cest, dále poté cyklistika, treky na horách, běhání, posilovna, plavání, příroda, zvířata a pouštění se do bláznivin typu - prolézání kanálů v Praze, absolvování Spartan race a obecně překonáváním sám sebe. Jinými slovy prostě Outdoor. Člověk nemá sedět doma na zadku u televize, či se poflakovat po hospodách, či užívat si luxusu na úkor poznání života okolo sebe. Je důležité se nebát a vystoupit z komfortní zóny, protože až tam začíná život.
Follow Me:
Napsat komentář