Rozcestník
Profile for Postopach Profile for Horsky Vudce Profile for konankr Profile for Šmudlí
Náhodné fotky
aDSCF0797 Wat Phra Sri Sanphet 003_Trhlin bylo všude hodně 024

Březnové počasí v nás vyvolalo pocit, že nastalo jaro. Aspoň v našich myslích jsme už zimu pověsili na hřebík a naše myšlenky se začaly ubírat jarním směrem. Rozhodla jsem se tedy s kamarádkou, že uspořádáme nějaké venkovní lezení.


A tak jsme plné nadšení začaly pátrat po skalkách v Čechách. Nabízelo se nám hodně variant. Nýbrž jsme chtěly ustoupit méně nadšeným jedincům, kteří tvrdili, že je ještě zima a ošklivo na to jít lézt ven. Náš kompromis spočíval v tom, najít venkovní lezení v Praze, aby méně otužilí jedinci mohli případně utéct domů do teplíčka. Nastala tedy výzva, kam jít v Praze lézt ven? Oblíbená Divoká Šárka nám nebyla zkušenějšími kamarády doporučena, protože je v údolí a bude to klouzat. A tak jsme zasedli k internetu a začali prohledávat internetové stránky o lezení. Ve stylu Sherloka Holmse jsme se dopátrali k docela zajímavé lokalitě v Kunratickém lese. S popisu bylo zřejmé, že jde o skalku, kde se dá zkusit drytooling (lezení s mačkami a cepíny). 10 metrová skalka Dešťovka byla dle fotek jasně vyznačená a popsaná cestami v rozsahu 3-5 UIAA a navíc měla být osazena úplně novými borháky. Pro nováčky jako dělané! Byli jsme nadšení, že vůbec v Praze existuje místo, kde můžeme venku lézt s cepíny a mačkami a simulovat tak zimní horský terén. Asi nás mělo varovat, že zprávy o Dešťovce jsou na internetu cca 5 let staré. Přestože jsme našli tohle pro nás zatím báječné místo, skupina zimomřivců se rozhodla raději zůstat doma. Pro nás trochu zklamání, protože za těchto podmínek jsme mohli jet mimo Prahu, ale na poslední chvíli jsme už nechtěli měnit plány.

V sobotu ráno jsme se vydali já, Kristína a Ondra směr Dešťovka. Po cestě jsme se rozjařeně smáli a těšili se na lezení. Když jsme došli ke skalce, čekalo nás ovšem zklamání. Dešťovka byla zanešená, zarostlá křovím a v okolí bylo i dost střepů a odpadků. Jelikož na vrchol se nemuselo lézt, ale dalo se to obejít zezadu, šli jsme tedy směrem k vrcholu a pátrali jsme po borhákách. Nikdo však neuspěl. Když už jsme byli na místě a zhodnotili jsme, že lézt po tomto uklouzaném mešinci opravdu nemá smysl, rozhodli jsme se alespoň vytáhnout mačky a cepíny a zkusit na menších skalkách alespoň bouldering. První zádrhel nastal s půjčeným mačkami. Jako správní nováčci jsme si samozřejmě mačky nezkusili doma, ale až na místě a mačky bohužel nešly velikostně nastavit na naše boty. Nemluvě o tom, že Ondra ani neměl boty, na které by mačky vůbec nasadit šly. Mačky tedy po chvilce trápení zůstaly v batůžku a my začali blbnout jen s cepíny. Tato aktivita nás opravdu vřele pobavila.

Když Ondra maká a Kristína mu fandí

Když Ondra maká a Kristýna mu fandí

Když už jsme se vyblbli s cepíny, zhodnotili jsme hromadně, že je venku prostě teplo a že nechápeme, jak někdo mohl zůstat doma. Bujará myšlenka v nás dozrála a my se rozhodli, že samozřejmě musíme zdokumentovat, jak je venku teplíčko. Netrvalo dlouho a Ondra nafasoval foťák a my s Kristínou zaujaly pozice lezeckých modelek. Což byla i malá odměna pro Ondru, že jako správný chlap šel s námi lézt ven.

Nám je tedy teplo!

Nám je tedy teplo!

Po chvilce blbnutí na Dešťovce jsme zhodnotili, že tady už více opravdu nevymyslíme a bylo již i dost hodin na to přejíždět lézt mimo Prahu a tak jsme vyrazili do oblíbené Divoké Šárky i na úkor varování, že to bude klouzat. Po cestě jsme přibrali ještě kamaráda Bena. V Šárce nás očekávala skalka Žabák. Konečně jsme vytáhli sedáky a rozdělili si potřebný materiál (friendy, vklíněnce, presky, smyce) a začali jsme lézt. V průběhu dne se i skupina zimomřivců rozhodla vystrčit růžky. I tento příběh má tedy šťastný konec, protože jsme si přece jen společně parádně zalezli.

Hurá první jarní lezení!

Hurá první jarní lezení!

Konankr

Konankr

Jsem obyčejný ženatý kluk, který se věnuje organizaci výletů všeho druhu a je pro každou srandu. Věnuji se Geocachiungu od roku 2011 a mými koníčky jsou hlavně organizování sportovně turistických akcí a psaní cestopisů z cest, dále poté cyklistika, treky na horách, běhání, posilovna, plavání, příroda, zvířata a pouštění se do bláznivin typu - prolézání kanálů v Praze, absolvování Spartan race a obecně překonáváním sám sebe. Jinými slovy prostě Outdoor. Člověk nemá sedět doma na zadku u televize, či se poflakovat po hospodách, či užívat si luxusu na úkor poznání života okolo sebe. Je důležité se nebát a vystoupit z komfortní zóny, protože až tam začíná život.

More Posts - Website

Follow Me:
Facebook

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *