Lezení
Bylo klasické pondělí. Ráno jsem došla do práce, udělala jsem si kafe a začala jsem připravovat nějaké reporty. Občas jsem koukla na hodinky a těšila se na konec pracovní doby. To obyčejné pondělí přeci jen dýchalo vánkem nevšednosti. Po práci jsme totiž mířili do Drábek za lezením a já už se nemohla dočkat, až zaklapnu noťas, zbalím krosnu a uteču z té korporátní office building. A také jsem se dočkala. Skočila jsem vesele na metro směr Prosek, kde mě vyzvedl sympaťák Simon. Cesta do skal netrvala ani hodinku a my si už po cestě „vybírali“ cesty. Respektivě Simon mi oznámil, co polezeme a já jsem pokojně přikyvovala. Možná to zní jednostranně, ale musím přiznat, že je uvolňující, mít při sobě chlapa, co umí ve správnou chvíli rozhodovat.
Sním sen spatřit svahy strojené stříbrným sněhem. Snažím se sehnat si spolulezce. Sabotéři, spikli se, směřují směr Sasko! Sbalím skialp, sedák, smyce, skoby. Správná sólistka si stačí sama! Snad stíhám svůj spoj. Supr! Startuji směr stanice Starý Smokovec.
Březnové počasí v nás vyvolalo pocit, že nastalo jaro. Aspoň v našich myslích jsme už zimu pověsili na hřebík a naše myšlenky se začaly ubírat jarním směrem. Rozhodla jsem se tedy s kamarádkou, že uspořádáme nějaké venkovní lezení.