Český les
Již 4. ročník Pecáckého železňáka přilákal letos velké množství závodníků. Letos jsme nemohli opět chybět ani my – Postopáci. Tentokrát ve složení Vlado, Vojta, Tesi, Erika a já jako zástupci ostřílených mazáků tohoto závodu, dále nás letos doplnila mladá krev Jirka, Puštík, Honza, Mazel, Jindra a Miška. S ubytováním byl trošku problém, ale nakonec jsme se rozmístili v Chodově u pana Ledviny a na zámku v Trhanově.
Již po loňském ročníku Pecáckého Železňáka bylo jasné, že se tu zase objevíme a budeme se pokoušet o vylepšení výsledku z loňska. Vyprávění zážitků z loňska však navýšilo počet závodníků z loňských tří na úžasných sedm (Katka, Erika, Tesi, Knopík, Beny, Vlado a já). Jako loni jsme měli s sebou i support tým, opět ve složení Zuzka s Miška. Ubytování bylo opět jasné u pana Ledviny v chatičce na okraji Pece pod Čerchovem (500 Kč/noc/chatku). V devíti jsme se vešli s tím, že nakonec Knopík a Beny museli ležet na karimatkách na zemi.
Vše začalo pozvánkou od Terky Holtzmanové na událost na facebooku pod názvem Pecácký Železňák na 2.8.2014. Hned jsem se podíval na parametry závodu. 250 m plavání, 15,2 km kolo a na závěr 2,5 km běhu. To zní přijatelně a tak jako vždy začnu shánět oběti, které do toho půjdou se mnou. Tentokrát padla klec na Vojtu a Vlada. Dokonce se nám podařilo sehnat technickou i duševní podporu v podobě mé Zuzky a Mišky od Vlada. Podporu jsme však měli také od Terky a Gabči, které, jak se později ukázalo, nezávodí, jsou pořadatelky.