Tato akce vznikla na základě informace od kolegy z práce, že Hl. m. Praha pořádá pro nadšence Geocachingu akci, která má přiblížit lidem nově zrekonstruované parky a parčíky za přispění Evropské unie. Hl. m. Praha poschovávala na těchto nově zrekonstruovaných místech 5 keší. Ve všech keších byl umístěn papír s otázkou. Pokud člověk po nálezu všech keší zašle správné odpovědi na příslušný email, bude zařazen do slosování o ceny. Hlavní cenou byla roční vstupenka do ZOO v Praze.
Vše začalo na zastávce tramvaje Břevnovský klášter. Při čekání na zastávce na zbytek Postopáků, jsme s mojí Zuzkou trávili volnou chvíli procházkou okolo kláštera a popíjeli čaj – bylo asi 12 stupňů pod nulou. Očekávané zpoždění Horského Vůdce se potvrdilo a čaj se tak hodil.
Nález první keše nedaleko kláštera byl rychlý. Hned bylo jasné, kde je. Čekalo nás pár fotografii. Martina, přítelkyně Horského vůdce, se snaží o fotky bez lidí, což jí velmi výrazně kazí právě Horský vůdce. Záměrně tak kazí fotky svojí přítomností na fotografiích, na kterých měla být jen příroda :D. Následuje skupinové foto a pomalu za pokusů Horského Vůdce vyválet Martinu ve sněhu, což se mu nedaří, vyrážíme zpět na zastávku tramvaje Břevnovský klášter.
Odtud vyrážíme tramvají č. 22 přímo na zastávku Újezd. Před další keší Hl.m. Prahy, čeká Martinu odlov první keš dnešního dne u Justičního paláce. Markéta, Horský Vůdce a já keš už máme. Martině jde pomoct pouze Horský Vůdce. To se však ukáže jako nedostačující. Nemohou ji najít. Markéta se proto rozhodne pomoci. Moje Zuzka si tuto situaci velmi dobře pamatuje. Dobře sleduje Markétu. Markéta během chvíle keš najde a hned po nálezu prohodí svoje blond vlasy, které se celé se zatřpytí v jasném slunci. Vypadalo to jako, kdyby vítězoslavně prohlásila: „Blondýnka vás zase zachránila, amatéři.“ Horský Vůdce nepřiznává amatérizmus a raději to moc nekomentuje. Nemá totiž žádné eso v rukávu :D.
Vyrážíme k Letohrádku Kinských, kde se snažíme najít kešku GC1VK6V. Dlouhé hledání všech přítomných je nakonec ukončeno Velkou radostí Martiny – její první nález. Píši velkou radost s velkým „V“, jelikož se doopravdy jednalo o velkou radost. Martina nadskakovala mírně do vzduchu a nebyla moc nenápadná, když skoro křičela radostí, že ji má. Naštěstí moc lidí v dohledu nebylo. Cesta nás následně vedla do kopce okolo krásného vodopádu, o kterém tu snad nikdo z nás neměl ani tušení, až ke dřevěnému kostelíku sv. Michala, kde nás čekala další keška Hl. m. Prahy. V kostele právě probíhala bohoslužba, takže byl okolo kostela klid. Nicméně keš byla uložena v rohu kostela v dutině mezi trámy. Když jsem keš vyzvedával, byla slyšet slova místního kněze, byl asi hodně blízko, Hned za zdí. Snad ho šramocení na druhé straně zdi moc nerušilo. Markéta se společně s Martinou vydala odlovit tradiční keš, nedaleko kostela. Z vyprávění jsem se poté dozvěděl, že keška byla hezky schovaná. Markéta musela vylézt na strom poblíž frekventované cesty, kde se proháněli páníčci se svými pejsky. Vylézt na strom však nebylo nejtěžší. Markéta musela nořit svoji ruku do dutiny ve stromu a až po několika pokusech špičkami prstů nakonec keš vyndala. Markéta se prostě při hledání keší nevzdává. Po odlovu jsme se ještě podívali do našich navigací a rozhodli se ještě jednu keš odlovit. Jako správní vesničani nás cesta nevede po vybudovaných cestách, ale přímo z kopce, prostě co nejpříměji ke keši. Potkáváme dva sloupky uprostřed cesty, a co nenapadá náš velmi aktivní pár Michala s Martinou. Už na nich stojí, následuje vytahování foťáku a Markéta fotí. Jelikož se blíží moje svatba se Zuzkou, tak vyzkoušíme, jaké to je, se postavit pod svatební oblouk, který nám tvoří v tomto případě Michal s Martinou.
Po focení nastává zběsilý běh na keš. Kdopak ji najde první? Při hledání se namočím, ale kdo by tušil, že při strčení hlavy skrz mříž do štoly, zmokne. Otřel jsem se o strop a bylo to. Voda v očích. Mezitím z druhé strany štoly slyším: „Máme ji!“ O štolách v této oblasti neměl nikdo z nás ani tušení a tak nás to velmi překvapilo. Musíme jít dál. Čas nás začíná trošku tlačit. Vracíme se tak k tramvajové zastávce a tramvají č. 22 vyrážíme na I. P. Pavlova.
Zima začíná pomalu ustupovat a my po cestě k Nuselskému mostu lovíme keš vypadající jako hodně velká beruška na stromě. Cesta nás vede poté dál až k Policejnímu muzeu, kde lovíme další keš a zde poté nastává problém, jak se dostat k další keši Hl. m. Prahy. Nakonec zvolíme cestu dolů na Albertov, kde jsem strávil dva roky v budově Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy sezením na přednáškách a v laboratořích plných chemikálií více či méně voňavých. Vzpomínky se množily, čím jsme byli a blíž a blíž zmíněné budově.
Lovíme tradiční keš, u které s Horským vůdcem studujeme otevřený kanál, kde je vidět velmi silné potrubí a uvažujeme a debatujeme, co to asi je. Holky však po chvíli zavelí: „Jdeme dál!“. Jdeme zase do kopce a jsme v zahradě, kde je uložena keš Hl. m. Prahy. Zde nás ohromí výhled na Prahu ze zahrady. To si zaslouží fotku. Hlavním aktérem, který se na fotkách objevuje, není nikdo z nás ale sob, který nás doprovází připnutý na mém batohu na každé výpravě Postopáků.
Navrhuji vrátit se na I.P.Pavlova a jet dál tramvají. Markéta však, jako dobrá znalkyně zdejší oblasti (má tu uloveno hodně kešek v okolí), navrhuje přesun k další kešce Hl. m. Prahy pěšky. Po cestě lovíme kešky, které má Markéta již ulovené a tak radí, ale jen když si nevíme rady. Ono se hledá špatně, když nevíme nic o keši a nevíme ani polohu. Po cestě se v našich bříšcích začne něco ozývat. Že by hlad? Markéta ví o dobré restauraci. Po cestě ještě potkáme Michala od Markéty, který se výletu nezúčastnil, jelikož se včera velmi společensky unavil na plese, ale jako správný chlap se alespoň určitou formou výletu zúčastnil. Viděli jsme se asi 10 minut.
Po trošku stísněném obědě vyrážíme dál, ale ještě než se dostaneme ke keši Hl. m. Prahy, nás čeká asi ta nejdobrodružnější část výletu. Markéta už má nějakou dobu vyhlédnutou mysterku (keš), která se schovává někde pod silnicí, nebo možná v kanále potoka Botič. Zkoušíme tedy kanál. Slézáme do něj přes zábradlí, vytahujeme čelovky a baterky a procházíme celý kanál a nic. Chceme to pomalu vzdát a vylézt ven, ale v tu chvíli uvidí Zuzka nápis na zdi kanálu „GC“ a šipku směrem zpět do kanálu. Rozhodneme se možnou nápovědu prověřit. Potkáme v kanále další nápis „GC“ se šipkou. Najednou nalezneme nápis „GC“ už bez šipky. Martina jde vepředu a pohlédne směrem vzhůru a vykřikne: „Krysa!“ Všichni namíříme naše čelovky a svítilny na místo, které tak vyděsilo Martinu. Zbytek kačerů sice vidí něco jako krysu, ale hlavně vidí Kešku. Martina se Zuzkou se zařazují na místa, která jsou nejdále od kešky a Horský vůdce hledá něco, čím by kešku sundal. Nachází dostatečně dlouhou tyč a začíná pomocí tyče strkat do té krysy, aby sundal kešku. Zvuky, které pří strkání vznikají, moc nenaznačují, že se jedná o atrapu. Zuzku s Martinou to vysloveně znechucuje. Markéta čeká pod keškou s připravenýma ruka, aby keš chytila, až bude padat. A keška padá. Markéta ji chytá a hned odhaluje, že krysa to sice je, ale jedná se o velmi zdařilou atrapu. Mělo to vše – očička, nosánek, vousy, pusinku, čumáček, zuby, ouška, nožičky a ocásek – jen nebyla živá :D. okolo krku měla krysa uvázanou kešku. Něco prostě dokonalého.
Plní zážitků jsme vyšplhali z kanálu a vyšli dolovit keš Hl. m. Prahy. Keška byla na docela dost rušném místě v Gröbovce, ale po chvíli čekání byla naše. Sešli jsme dolů k tramvaji a po cestě zase jako malý děti Michal s Martinou blbli. Markéta nám během jejich blbnutí ukázala, kde se jako malá učila krasobruslit. V tramvaji po cestě na další keš Hl. m. Prahy jsme se zastavili odlovit jednu kešku, kterou nám poradila Markéta, jelikož jí má již odlovenou. Po vystoupení začal nelítostný boj o to, kdo uloví keš. Lépe řečeno vyhecovali se Michal s Martinou. Nelítostný boj byl nakonec zpečetěn mým nálezem za radosti Michala, který držel Martinu okolo pasu, aby se ke kešce nedostala a neměla ji jako první, což Michalovi ke štěstí stačilo :D. Další zastávka nás čekala na Invalidovně, kde jsme velmi rychle odhalili předposlední keš hl. m. Prahy. Po odlovu následoval lov přilehlých keší. První keška nás kačery přinutila k nelítostnému souboji až tak moc, až klučina, který šel kolem, řekl: „Ta keška už tam není, oni ti cikáni to tady kradou!“ I tak jsme to nakonec zkusili a byla tam.
Předposlední keší, byla keš v tunelu pod Vítkovem. Já ani netušil, že tu nějaký tunel je :D. A ještě jsem poté zjistil, že se právě zde natáčely exteriéry k mému oblíbenému seriálu Comeback, tak bylo ještě vetší překvapení. Poslední keš nás vedla podél tratit okolo příbytku bezdomovců. Myslím, že je tu docela pěkné místečko – je dobré vědět, kam se uchýlit, kdyby to s tím životem nevyšlo podle představ :D. A keš po trošku nebezpečné cestě byla odlovena. Po cestě od keše se rozhodujeme kudy nejlíp do ZOO, kde se ukrývala poslední keš hl.m. Prahy. Telefonát Martiny nám však udělá čáru přes rozpočet. Kdo by si pomyslel, že v zimě bude ZOO už v 16:00 zavřená. Cesta mé maličkosti a mojí snoubenky končí. Vyrážíme na trénink předtančení. Zbytek naší skupiny se rozhodne ještě ulovit pár kousků a pak mizí v propadlišti metra.
Výlet nemusí dopadnout podle představ, hlavně když se lidé baví a zažívají zážitky, které si bude každý z nich pamatovat celý život. Nechť tento rok zase spolu něco zažijeme. Nebylo vůbec důležité, že jsme všechny keše neulovili, ale že máme zase o čem povídat. Jsi myslím, že třeba zážitek s krysou nám uvízne v hlavách po celý život.
Konankr
Jsem obyčejný ženatý kluk, který se věnuje organizaci výletů všeho druhu a je pro každou srandu. Věnuji se Geocachiungu od roku 2011 a mými koníčky jsou hlavně organizování sportovně turistických akcí a psaní cestopisů z cest, dále poté cyklistika, treky na horách, běhání, posilovna, plavání, příroda, zvířata a pouštění se do bláznivin typu - prolézání kanálů v Praze, absolvování Spartan race a obecně překonáváním sám sebe. Jinými slovy prostě Outdoor. Člověk nemá sedět doma na zadku u televize, či se poflakovat po hospodách, či užívat si luxusu na úkor poznání života okolo sebe. Je důležité se nebát a vystoupit z komfortní zóny, protože až tam začíná život.
Follow Me:
Napsat komentář