Vše začalo výletem na Moravu za babičkou a dědou do Postřelmůvku, odkud jsme vyráželi na výlety. Nejprve jsme v pátek navštívili s neúplnou rodinkou, tetou a strejdou, námi všem známé vinařství Minařík v Blatničce, kde nás opět přivítali nepřipraveni, ale o to bylo lepší, že jsme poznali celou rodinu Minaříků. Náš nákup čítal okolo 50 L vína a tak jsme obdrželi i jako bonus čerstvé červené hrozny z vinice. Byly nádherně šťavnaté. Za popíjení burčáku a papání hroznů jsme vyrazili za známým panem Pomajbíkem do Vápenek, kde již zpoza Velké Javoriny kouká Slovensko. Opět jako vždy, i když ohlášení, jsme zase byli mylně vnímání jako jiní pražáci. Nakonec to ale pan Pomajbík pochopil a mohli jsme tak nahlédnout do jeho velké komory lemované policemi s nejrůznějším tvrdým alkoholem z celého světa. Dokonce nám dal i něco dobrého ochutnat.
Následující den, jsem naplánoval výlet, který měl spojitost s 28. říjnem, který se již blížil. Dlouho byl plán myšlený jinam, ale když jsem hledal, kam vyrazit, tak jsem narazil na Dělostřeleckou tvrz Bouda a já měl jasno. Pak už jen zbývalo přemluvit svojí Zuzku a zbytek rodinky a to hlavně mamku. Po vysvětlení, co nás čeká, však všichni podlehli, akorát jen mamka se trošku bála délky cesty na Dělostřeleckou tvrz Bouda, jelikož se tam nedá dostat jinak jak pěšky. Nicméně neměla proč, 3 km tam a 3 km nazpět zvládla úplně s přehledem a zvládne to každý. Cíl byl jasný vyjet autem na Suchý Vrch, kde je taky krásná nově opravená rozhledna se vstupem za 30 Kč pro dospělého. Bezproblémový výjezd a vyrazilo se po červené na tvrz. Na tvrz vede i modrá, která je pohodlnější, ale výhledy tam nejsou až tak pěkné. Po pár krocích jsme byli na nejvyšším místě, odkud sice není takový výhled jako o něco níže, ale to počasí tu na vrcholu vybízelo téměř k opalování na ideálně nakloněné skalní stěně.
Po pár metrech cestou dolů však přišel ten nejkrásnější výhled. Krásné počasí nám umožnilo vidět krásné zasluněný Kralický sněžník a také nad mraky či mlhou téměř biblicky vystupující Praděd. Údolí s dominantou města Králíků společně s nedalekým klášterem bylo obklopeno rozzářenou zelenou barvou polí od sluníčka. Nezapomenutelný výhled. Pak se už zmizelo v lese a klesalo se k Dělostřelecké tvrzi Bouda.
Zanedlouho jsme už byli tam a v ideálním čase ve 12:45. Prohlídky tu totiž probíhají každou celou hodinu. A tak jsme si koupili lístky na středně dlouhou prohlídku, která měla trvat 85 minut. Asi nás čeká pořádná prohlídka, pomysleli jsme si, a taky že ano. Vše začalo již příchodem průvodce, který přišel v dobovém vojenském mundůru z období před 2. světovou válkou. Postupně jsme procházeli podzemím a poznávali úžasnou práci českých projektantů a dělníků na této unikátní stavbě. Dnešní stavební firmy by se zde měly podívat, aby věděly, jak se má stavět. Promyšlenost a důslednost byla vidět na každém kroku. Asi po 750 m v dlouhé chodbě jsme došli až k samému smyslu tohoto podzemního zařízení a to až na druhou stranu kopce, kde se toto zařízení mělo nacházet. Jednalo se o dělostřelecké zařízení, které bylo osazeno 2 děly a vysouvalo se nad povrch v případě nutnosti střílet. Bylo opancéřováno a připraveno zasáhnou v rozsahu 360 stupňů. Další informace však již neprozradím, jelikož to, co tam uvidíte společně s výkladem dobrovolníků, kteří se o toto zařízení starají, je unikum, které by člověk měl zažít na místě a ne čtením slov.
Po projití celé prohlídky jsme docela promrzlí vylezli ven, kde jsme poprosili dalšího z řad dobrovolníků, aby nás společně vyfotil. Ještě nám doporučil, navštívit nedaleký Důstojnický srub a převracený řopík, na kterém Němci zkoušeli trhaviny. Tento řopík se však jen vznesl a neporušený a převrácený se vrátil na zem :D. Výborná práce našich stavitelů. My jsme si však po odlovení kešky řekli, že se raději vydáme zpět a nechali jsme si tak tuto oblast otevřenou pro další výlety. Po cestě nazpět do kopce u altánku jsme se občerstvili banány, které jsem měl v baťůžku, a pak jsme se rozdělili. Já se Zuzkou, jsme se vraceli stejnou cestou po červené (ta náročnější) a to kvůli těm výhledům a zbytek se vydal po příjemnější modré. Na vrcholku po červené se dalo totiž odbočit pěšinkami v borůvčí a mezi nízkými smrčky k opět překrásným výhledům, na které by tu člověk neměl zapomenout. U rozhledny jsme se opět setkali a já se Zuzkou jsme se rozhodli, že na tu rozhlednu ještě vylezeme. Výhledy nás tu moc neoslnili, i když za hezčího počasí je odtud vidět i Sněžka. Ale co nás oslovilo, tak to bylo unikátní opravené schodiště, které jak ze shora, tak ze spodu vytvářelo fascinující pohledy. Po přezkoumání stavu voleb v místní restauraci 😀 (byly totiž volby do poslanecké sněmovny 2013) jsme vyrazili, za pohledu z okna auta na jeleny pasoucí se v oboře, směrem k babičce a dědečkovi.
Výlet se všem líbil, a když si všichni o výletě povídají a vyprávějí ostatním dodnes, jaké to tam je, tak mě hřeje na srdci pocit, že jsem tímto výletem zase dalším lidem mohl nabídnout něco hezkého, na co nikdy nezapomenou ;).
Konankr
Jsem obyčejný ženatý kluk, který se věnuje organizaci výletů všeho druhu a je pro každou srandu. Věnuji se Geocachiungu od roku 2011 a mými koníčky jsou hlavně organizování sportovně turistických akcí a psaní cestopisů z cest, dále poté cyklistika, treky na horách, běhání, posilovna, plavání, příroda, zvířata a pouštění se do bláznivin typu - prolézání kanálů v Praze, absolvování Spartan race a obecně překonáváním sám sebe. Jinými slovy prostě Outdoor. Člověk nemá sedět doma na zadku u televize, či se poflakovat po hospodách, či užívat si luxusu na úkor poznání života okolo sebe. Je důležité se nebát a vystoupit z komfortní zóny, protože až tam začíná život.
Follow Me:
Napsat komentář