Středa (5. 3. 2014) – Chiang Mai – město bohaté kultury a výborného jídla
Spalo se suprově. Po chvíli po probuzení se od naproti přes uličku ozve: „Miláčku, už jsi vzhůru?“ Ano, Zuzka také vstala. A tak jsme rozhrnuli závěsy a poslali si přes uličku ranní pusinku. Zanedlouho se probudil celý vlak a pan průvodčí nám sklopil ležení. Cestou jsme se dívali z okna. Krajina se výrazně změnila. Bylo to kouzelné. Noční vlak z Bangkoku do Chiang Mai je pohádka. Mimo to, že svítalo, tak z okénka nebylo vidět nic jiného než džungle. Byla to trošku sušší džungle, než je známo z všelijakých filmů, ale přeci jenom byli jsme tu na konci období sucha. Za nedlouho nám průvodčí hlásí Chiang Mai – město, které jsem si zamiloval. Na nádraží jsme očekávali připravenou dopravu na hotel, kterou nám slíbil P.K. v cestovce v Bangkoku. Asi jako poslední jsme nakonec z nádraží odjížděli. Přijel pro nás takový polochlap položenská. Cestou na hotýlek Winner Inn jsme přemýšleli, jestli je to chlap či žena a přitom jsme se kochali z naší první jízdy sorng taa ou – takový sdílený taxík, který je zde nejlevnější dopravou.
Na recepci nás mile přivítali a domluvili jsme se na zítřejším odjezdu do džungle s přespáním na jednu noc v džungli. My se rychle ubytovali, osprchovali od ayutthaiského písku a poslali přes místní wifi zprávu domů, že jsme v Chiang Mai. My však nějak nechtěli trávit čas na pokoji a tak jsme vyrazili do města. Čekalo nás hodně chrámů v úplně jiném slohu než v Bangkoku a to ve stylu Lanna.
Vyrazili jsme na okraj starého města, které má tvar čtverce, je lemováno vodním příkopem či kanálem a okolo města jsou vidět pozůstatky hradeb. Některé velmi zachovalé věže i brány je zde možné vidět. Vodní příkop má dnes již spíš dekorativní charakter a je plný hladových rybiček, které sní doopravdy vše, což jsme se dozvěděli později. My jsme vyrazili jednou z ulic, která protínala staré město. Okolo ulice byla řada chrámů Wat Fon Soi, Wat Jet Lin, Wat Chana Taem, až jsme došli ke vstupu k jedné z největších památek Chiang Mai, a to možná i výškou nejvyšší, Wat Chedi Luang. V 15. století se jednalo o největší stavbu v království Lanna vůbec. Dříve byl zde ve východním výklenku také umístěn Smaragdový Buddha. V 16. století však oblast zasáhlo silné zemětřesení a došlo k poboření Wat Chedi Luangu. V současnosti prochází pomalou rekonstrukcí.
Ještě, než jsme se šli podívat okolo této krásné majestátné chedi, tak jsme se vydali do nejstaršího chrámu v Chiang Mai, který je hned vedle. Jedná se o chrám Wat Pan Tao. Tento chrám je postaven celý z týkového dřeva. Chrámu dominuje 28 mohutných týkových sloupů, které nesou celou střechu chrámu. Do chrámu jsme vstoupili a hned jsme ucítili vůni týku. Černý potemnělý chrám plný darů od věřících pro mnichy – mezi dary byly třeba i kartáčky na zuby – jsme si prošli. Byla tu i řada mnichů a tak bylo vidět, že se nejedná pouze o turistickou památku, ale že stále slouží svému účelu. Byl tu cítit ten správný duch buddhismu.
Následně jsme si obešli majestátný Wat Chedi Luang, na kterém jsme hlavně obdivovali sloníky, kteří zdobí celé chedi kolem do kola. Chvíli jsme se tu posadili, odpočívali ve stínu a kochali se. To již bylo krátce po poledni, když jsme se vydali k další nejdůležitější památce Chiang Mai – Wat Phra Singh. Cestou ke chrámu nám vyhládlo a tak jsme koukali, kde a co bychom si dobrého koupili. Když jsme uviděli starého pána s malým stolečkem a hezkými pidibanánky na něm, měli jsme jasno, na co máme chuť. Na banány!!! Za 15 báthů jsme měli pěkný trs. Já hned jeden ochutnal. Byla to lahoda. Zuzka nakonec také neodolala, poté co jsem jí básnil, jak je banán výborný a dala si taky jeden. Zbytek jsme schovali, že si dáme, až si budeme moci někde sednout. Čím víc jsme se blížili ke chrámu, bylo slyšet víc a víc muziky a také koncentrace lidí houstla. Důvod jsme zjistili až ve chrámu Wat Phra Singh. Poté, co jsme proklouzli řadou místních ve slušivém oblečení a všudy přítomnou muzikou, jsme zjistili po nahlédnutí do chrámu, že se zde koná slavnostní přijímání mnichů. Krásná podívaná. V průvodci o tomto aktu básnili, ale bylo to ještě hezčí. Bylo vidět na rodičích, že přijímání jejich, ať malých nebo větších, dětí je činí hrdými. Vypadalo to skoro, jako když u nás člověk promuje, jen s tím rozdílem, že tady tomu všemu dominoval zlatý Buddha a víra v buddhismus.
Nechtěli jsme jako hladoví turisté po zážitku moc překážet místním, pro které to bylo něco daleko víc jak pro nás a tak jsme si šli sednout do přilehlého parčíku, kde jsme se pustili do našich banánků. Byly výborné, já jich měl asi 10 :D. Po svačince jsme si ještě prošli nádherný areál Wat Phra Sighu. V jedné menší svatyni jsme vypozorovali i velmi dobře ztvárněné voskové figuríny mnichů při meditace. Z dálky byli jak živí.
Následně jsme se vydali odlovit první kešku v Chiang Mai a to na Huan Hin corner. A hned první kešku jsme našli. Měl jsem z ní velkou radost. Jsou tu pozůstatky hradeb s pozůstatky věže. Byl tu celkem klid a tak jsme tu chvíli poseděli. Byli jsme již docela unavení a tak jsme se podél kanálu vydali na naše ubytování. Cestou jsme narazili na spousty dobrůtek, ale zatím jsme moc neochutnávali, to nás čekalo až večer. Jen jsme krásy a vůni hltali očima a nosem. Jediné, co nám skončilo v žaludku, byla naše první pitája v pevném stavu a cosi, co vzhledem připomínalo papriku, ale chutnalo to trošku jako jablko a hruška dohromady, ale nebylo to moc sladké. Dostali jsme špejle a byla u tuho ještě jaká směs na dochucení. Ve směsi nemohla chybět čili paprička. Směs byla lehce nasládlá. Oba jsme ochutnali – nebylo to špatné :D.
Na pokoji jsme se následně schladili pod klimatizací a odpočali. Tak asi v 18:00 nám vyhládlo a my se rozhodli, že si zajdeme na dobré jídlo. Nedošli jsme moc daleko a před nám se otevřel tzv. Fresh market. Na večer tu místní rozložili obrovská množství různorodých pokrmů. Až oči, nos a žaludek přecházely :D. Nejprve jsme si každý dal něco, co se nám líbilo a vonělo – ono se líbilo vše a vonělo vše krásně :D. Když jsem však při placení zjistil, že za 2 jídla jsme dali asi 40 českých korun, tak jsem věděl, že ještě dnes něco dalšího ochutnám :D. Sedli jsme si naproti „jídelnímu“ 😀 trhu a vychutnali si večeři.
Po výborném jídle jsem měl jasno, dám si místní pochoutku Khao Soi – místní polévku s kuřetem a místními nudlemi s přídavkem smažených nudlí. Jelikož mě první jídlo nějak moc svojí čili-chutí nepřekvapilo :D, doufal jsem, že ani Khao Soi nepřekvapí :D. To jsem byl na omylu. Zuzka mě pečlivě sledovala, jak válčím s pořádně ostrou polévkou :D. Docela se u toho i nasmála. Já nakonec usoudil, že se polévka celá sníst nedá a šel jsem to zajíst párečkem na špejli :D. Zuzka si už nic dalšího nedala, ale chutě měla. Její vegetariánské jídlo s těstovinami jí velmi ale velmi chutnalo.
Po večeři jsme se ještě krátce prošli a narazili jsme směrem na night bazar, kde jsme si i našim rodinkám koupili nějaké dárečky. Obrovské množství všeličeho. Smlouvali jsme, co se dalo. Až později při pobydu v Chiang Mai jsme zjistil, že night bazar je v porovnání se sobotním trhem drahý 😀 – ale to je zase jiný příběh. Poté jsme se vrátili do hotelu, abychom si zabalili vše potřebné pro náš zítřejší 2denní výlet do džungle s přespáním v domorodé vesničce.
Konankr
Jsem obyčejný ženatý kluk, který se věnuje organizaci výletů všeho druhu a je pro každou srandu. Věnuji se Geocachiungu od roku 2011 a mými koníčky jsou hlavně organizování sportovně turistických akcí a psaní cestopisů z cest, dále poté cyklistika, treky na horách, běhání, posilovna, plavání, příroda, zvířata a pouštění se do bláznivin typu - prolézání kanálů v Praze, absolvování Spartan race a obecně překonáváním sám sebe. Jinými slovy prostě Outdoor. Člověk nemá sedět doma na zadku u televize, či se poflakovat po hospodách, či užívat si luxusu na úkor poznání života okolo sebe. Je důležité se nebát a vystoupit z komfortní zóny, protože až tam začíná život.
Follow Me:
Napsat komentář