Čtvrtek (6. 3. 2014) – Džungle aneb za vodopády a panenskou přírodou
Ráno jsme se brzy probudili, dobalili zbytek věcí a vyrazili čekat na recepci na dopravu do džungle. Pořádně jsme se natřeli krémem a použili jsme údajně nejlepší repelent na světě DEET, jehož použití není vhodné pro děti a na podrážděnou pokožku. Některé zdroje uvádí toxicitu tohoto přípravku, ale co dneska není toxické :D. Připraveni s odloženými velkými zavazadly na recepci jsme čekali a čekali a čekali. Po půl hodině jsme se již začali chodit ptát, jestli na nás nezapomněli. Prý ne, že máme čekat. Nakonec přijel trošku lepší (4×4) sdílený taxík, do kterého jsme se nasoukali jako první. Byli jsme zatím sami, ale cestou jsme postupně nabrali mladý páry Němců (Sven a Katja), Italů a Švýcarů. Byla to super parta a tak zanedlouho jsme se dali do řeči a kecali celou cestu až k první a také poslední zastávce v civilizaci. Měli jsme si dokoupit potřebné věci do džungle. Jednalo se vlastně o benzínku, ke které přiléhal malý trh.
My se Zuzkou jsme si zadali úkol. Pokusit se tu koupit brýle, které jsem pravděpodobně nějakému cestovateli v nočním vlaku zanechal, aby mu při usínání na lůžku nesvítilo do očí :D. Brýle tu měli a já se pochvíli rozhoupal s tím, že sluneční brýle budu stejně na celý pobyt potřebovat. Vydrželi mi docela „dlouho“ :D, ale to už je zase jiná historka z cestování po Thajsku :D.
Všichni nakoupili, co potřebovali a začali jsme ve voze stoupat džunglí. Džungle byla suchá a moc se na nás určitě těšila. Naše autíčko se vydalo podél říčky okolo několika sloních útulků. Bylo hezké vidět sloníky. Viděli jsme i pěkného prcka, kterého si dost ostražitě hlídala jeho sloní máma. Nakonec jsme zastavili dále proti proudu u říčky, kde jsme se měli převléci pokud možno do plavek a nechat zbytek věcí v autě. Čekal nás další zážitek – splouvání říčky na bambusových vorech. Vzal jsem si foťáček s vodotěsnou brašničkou ze slevomatu :D, aby do foťáku během cesty nenatekla voda. Vyrazili jsme na dvou vorech. Jeli jsme ve složení 1. vor Němci a Švýcaři a na druhém voru jsme byli my a Italové. Vzadu na našem vodu seděla Italka, nebo spíš stála na čtyřech nohách, jako když jsme jako malý na tělocviku dělávali raky, či kraby :D. Asi neměla plavky a tak si cestu moc neužila obzvlášť, když jsme s vory vjeli do trošku divočejší části říčky :D. V tu chvíli jsme asi všichni byli rádi, že sedíme na voru a pevně se držíme. Italka to pak vzdala a s mokrým zadkem si užívala vodu a okolní džungli. Během cesty jsme vytáhli foťáky a navzájem jsme se začali fotit. Žádný velký adrenalin to nebyl, ale hezká projížďka to byla. Na závěr nás z břehu vyfotili místní fotografové a chtěli za fotky po nás trošku „nebudhistické peníze“. My jsme zdvořile odmítli. Před námi tam jela větší skupinka Němců a tři mladí podnapilí pánové se na fotku zatvářila tak, aby zapadli mezi zdejší slony, i když ty jejich níže položené „choboty“, se se sloními choboty nedají srovnávat :D. Lehce začali okolo poletovat komáři, tak jsme opět vytáhli DEET a byl klid. V autě jsme poté pokračovali hlouběji do džungle.
Jakmile jsme odbočili z asfaltky, začalo to pořádně houpat. Každou chvíli někdo z nás ťuknul hlavou buď do stropu, nebo do souseda :D. Pochvíli jsme se však zastavili, že si máme vzít věci a že už půjdeme po svých k vodopádu. Někteří se přezuli ze sandálů do lehkých pohorek, jen my se Zuzkou a myslím ještě Švýcaři jsme poslechli naše průvodce a ještě zůstali v sandálech či žabkách. Vyrazili jsme za naším průvodcem, který nám připomínal Krokodýla Dandeeho zkříženého z Tarzanem. Za čas jsme zjistili, že to musela být pravda :D. Ještě nás doprovázel druhý průvodce, který rád vystrkoval bříško a možná si ho ještě raději hladil :D. No a do toho 8 polooutdoorově oblečených Evropanů v džungli. Byli jsme doopravdy „pěkná“ skupinka :D.
Bylo to kousek, ale na žabky to podle nás nebylo :D. Stále jsme něco přelézali, či jsme stoupali nebo klesli podél koryta říčky. Čím jsme se blížili víc k vodopádu, tím jsme slyšeli vodopád víc a víc až se před námi objevil krásný vodopád. Byl nádherný, ale podle toho, co vím z vyprávění ostatních, tak jsou asi všechny vodopády nádherné. Bylo rozhodnuto, že zde bude obědová pauza s koupání a rochněním se u vodopádu. Tarzan vyrazil hned k vodopádu a náš pupkatý průvodce se jal připravit oběd. My jsme všichni vyrazili za Tarzanem k vodopádu. Bylo tu kouzelně, jen málo vody, takže to na žádné velké vodní radovánky nebylo, naopak jsme přelézali všelijaké kameny, tůňky. Docela to klouzalo a já si tu odřel nohu. Tarzan hbitě vyskákal po vodopádu a začal dělat tarzoviny. Nikdo z nás nechápal, jak se může dostat tam a zase tam nebo támhle.
Chvíli jsme se cachtali a pak jsme byli zavoláni na oběd. Měli jsme výbornou rýži s omáčkou a masem. Zuzka to měla jediná bez masíčka, tak si také pošmákla. Po obědě jsme hned vyrazili od vodopádu doprava do kopce. Kopec se táhl dlouho a dlouho a tak jsme dělali přestávky především kvůli Italům, těm to moc nešlapalo. Přestávky byly vyplněny všelijakým povídám o džungli a lidech zde žijících. Nejvíce ale všechny zaujaly zastávky, které se týkaly získávání místní pochoutky, která je velmi ceněná. Jedná se o kukly (vajíčka) červených mravenců, kteří si dělají svá hnízda v korunách stromů z listí. Sběr této pochoutky je také zároveň bojem o to, dostat co nejméně šťípanců od mravenců. Následně vám popíši postup lovu mravenčích vajíček.
V prvé řadě musíte být dobří ve šplhání na strom, mít po ruce mačetu a zároveň mít s sebou kolegu, který vše připraví pod stromem (není nutné). Dále je důležité mít s sebou pláštěnku (ne proti dešti, ale na mravence :D). Zatímco Tarzan šplhal na strom, tak kolega Bříško rozříznul pláštěnku a vytvořil plachtu přesně pod hnízdem a nasypal doprostřed mouku (nejdříve se ale snažil nakecat, že je to heroin :D). Následně Tarzan seká větev, na které je mravenčí hnízdo. Bříško hned mačetou rozdělává hnízdo a poskakujíce se snaží setřepat vajíčka do mouky. Tarzan mu hned pomáhá a tak skáčí oba dva :D. Je to docela sranda až do doby, kdy se mravenci dostanou až k nám a začnou kousat i nás :D. V tu chvíli začínáme poskakovat i my :D. Tarzan pláštěnku smotal a už má svůj první úlovek.
Po cestě jsme poté společně vyhlíželi další hnízda a přitom nám vyprávěl, kolik peněz za takovéto množství mravenčích vajíček dostane (asi 400 báthů za pořádný hnízdo, což není malá sumička). Dále jsme se domluvili, že nám také nějaké ty mravence a vajíčka na večer připraví, jako pochoutku po večeři.
Kráčíme džunglí a najednou se zastavujeme u stromu s výrůstkem (pryskyřice) z kůry stromu ve velikosti jablka. Tarzan nám hned začne namlouvat, že se jedná o přírodní heroin. Nikdo mu moc nevěří a po cestě si pryskyřici drtí, aby z ní udělal prášek. Očistí si bílý prášek od černého, a jakmile má vše připraveno, začne vyprávět dál. Na závěr pro nás udělá fireshow. Rozhodí prášek do vzduchu a zároveň jej zapálí zapalovačem. Ihned pryskyřice shoří velkým rudým plamenem. A je po droze :D.
Dále již pokračujeme zarostlejší oblastí, až se dostáváme k malému přístřešku, kde je umístěný velký chladicí box s ledem a hlavně nealko ale i alko nápoji. U boxu je cedulka s cenou nápojů a malá kasička. Já jsi tu dávám pivo Chang a další se také osvěží. Při odpočinku Tarzan vytáhne po domácku vyrobený prak a zkoušíme se trefovat do všeličeho možného. My to taky zkoušíme, ale moc nám to nejde a tak pokračujeme dál. Poté se už dostáváme k rýžovým políčkům, které se občas objeví uprostřed džungle. U jednoho z políček se vydáme k malé chatičce, kde nás přivítá fenka asi se 4 štěňátky. No jo. Holky se začnou rozplývat, a kdyby to nebylo ještě pořádný kus do Chiang Mai, tak by si určitě nějaké to štěňátko odnesly.
Množství rýžových polí houstne a my se za chvíli ocitáme na okraji vesnice, ve které jsme ubytovaní. Sotva co vejdeme, tak nás vítá všelijaká domácí zvěř, která tu pobíhá bez jakéhokoli plotu či řetězu. Pobíhají tu slepice, kuřátka, psi, prasátka malá i velká, kachny, husy… Mezi tím vším tu pobíhají děti a dospělí, kteří na nás trošku divně, ale úsměvem koukají. Asi tak: „Hele běloši.“ 😀 Někteří nám nabízí červené mravence. Projdeme téměř celou vesnicí až asi k největšímu statku tady. Mezitím se za námi vytvořila skupinka dětí, které mají plné ruce všelijakých náramků a řetízků vlastnoručně vyrobených. Jakmile se usadíme, je tu pro nás připravený takový malý dětský trh. Nikdo z nás neodolá a jdeme se za dětmi podívat, co prodávají. Mluvit anglicky moc neumí, ale cenu řeknou ;). Nakonec od nich kupujeme trošku dražší náramek, pro moji sestřičku Terku. Děti byly moc roztomilé. Zuzka by si určitě k tomu štěňátku, které jsme viděli u malého domečku, odvezla z Thajska i nějakou tu malilinkatou holčičku :D.
Mezitím, co jsme vybalovali a připravovali místo na spaní, které se mi moc líbilo (Zuzce ale ne :D), nám místní připravovali večeři. Ubytování byl takový průchozí seník bez dveří a bez sena s deskami ve vzduchu (taková velká noclehárna). Co se týká vybavení, tak zde byla moskytiéra, deky a spacák. V noci bývá v džungli docela zima. Poté jsme se přesunuli ke stolu, chvíli debatovali u výborné papáji. Lepší jsme nikdy nejedli. Navíc, když jsme viděli, jak ji místní loupou, tak jsme nemohli věřit svým očím, jak obrovská ta papája je. Byla o rozměrech obrovského melounu. Mohli jsme se po ní utlouct. Poté začali nosit večeři, která byla výborná. Rýže, omáčka s masem a zeleninou. Zuzka měla speciální jídlo a to asi nejlepší tofu (dosud – do roku 2015 lepší nikdy nejedla) s kari omáčkou. Jako dezert jsme dostali zeleninový salát s červenými mravenci a jejich vajíčky. Výborné a pořádně ostré. Mravenci se tu používají, jako ostré koření, vajíčka chutnají jako kaviár.
Plní a přecpaní jsme už nemohli vše sníst a tak zbytky, které nám připravili místní, si sbalili a dojeli to. Zde nepřijde nic vynikajícího na zmar. To už se setmělo a naši průvodci začali vymýšlet různé hádanky na rozlousknutí. Moc toho nepotřebovali. Stačily jim pouze sirky. Na stole svítily svíčky a my se společné všichni bavili. Následně jsme se ještě přesunuli k ohni, kde jsme debatovali o Thajsku jako o lidech, tak také o jazyce. Hodně jsme byli zvědaví, jak se co thajsky řekne. Dokonce jsme si i zazpívali ;). Nakonec jsme sledovali hvězdy, které jsou odlišné od těch, které vidíme my v Evropě. Bylo vidět obrovské množství hvězd, jelikož tu nebylo žádné světelné znečištění – nádhera. Unavení jsme se poté postupně začali trousit do dek a pod moskytiéru. Zachumlali jsme se a spokojeně usnuli za zvuků noční džungle.
Pokračování dále připravujeme!!!
Konankr
Jsem obyčejný ženatý kluk, který se věnuje organizaci výletů všeho druhu a je pro každou srandu. Věnuji se Geocachiungu od roku 2011 a mými koníčky jsou hlavně organizování sportovně turistických akcí a psaní cestopisů z cest, dále poté cyklistika, treky na horách, běhání, posilovna, plavání, příroda, zvířata a pouštění se do bláznivin typu - prolézání kanálů v Praze, absolvování Spartan race a obecně překonáváním sám sebe. Jinými slovy prostě Outdoor. Člověk nemá sedět doma na zadku u televize, či se poflakovat po hospodách, či užívat si luxusu na úkor poznání života okolo sebe. Je důležité se nebát a vystoupit z komfortní zóny, protože až tam začíná život.
Follow Me:
Napsat komentář