Sním sen spatřit svahy strojené stříbrným sněhem. Snažím se sehnat si spolulezce. Sabotéři, spikli se, směřují směr Sasko! Sbalím skialp, sedák, smyce, skoby. Správná sólistka si stačí sama! Snad stíhám svůj spoj. Supr! Startuji směr stanice Starý Smokovec.
Se svítáním stoupám svižně skrz stromové společenství. Stezka se stáčí spojujíc schody skalnatého svahu. Strmě stoupám. Strop světa spatřila jsem.
Spanilá scenérie stovky svahů se svůdně sbíhá skrytá sněhobílou sukní. Srdce skáče svobodou.
Stanovuji strategii sestupu. Svazuji smyci skrz stoletý slaňák. Skutečně slaňuji strašidelnou spárou. Svíjím se strachy snad slaňák nespadne. Stojím. Sláva!
Strmým svahem sjíždím skialpový slalom. Slunce se schovalo. Studený severák skryl spadlým sněhem stezku. Sakra! Stěží spatřím stopy stezičky. Sněhová srážka stihla mě. Schovávám se. Stačí sekundu setrvat. Situace se stává stabilizovanou.
Sic stmívá se, spatřuji světýlka signalizující světničku. Sestupuji. „ Slečna si s námi srkne slivovičku?“ směje se skoro střízlivý slovák. Svlíkám si svetřík, sežvýkám slaninu a spokojeně se schoulím k sladkým snům sněhobílých svahů.
Autor: Petrushe
Napsat komentář